Po rozchodu Lucie, naší veleúspěšné pop-rockové kapely, se David Koller vydal na sólovou dráhu, vyznačující se neustálým hledáním nových cest. Ve čtvrtek 5. května pokřtí v pražském klubu Vltavská svou novinku Teď a tady. Ta představuje v dosavadní Kollerově hudební dráze zatím největší vykročení stranou od zavedeného popového modelu, zpěvák se zde nebojí experimentovat jak textově, tak především hudebně, a to nejen výběrem hudebních hostů.
David Koller pokřtí své „Teď a tady“
Vše začíná již osobou hlavního spolupracovníka a producenta celého alba Petra Kofroně, člověka přicházejícího z oblasti vážné hudby, byť povětšinou té současné. Ale přesto… Mimochodem, nečekejme ovšem nějaké záplavy smyčců a přesilovku dřev a harf, to v žádném případě! Koller i Kofroň měli od počátku jasno v jediném – že se nechtějí ničím, skutečně ničím vázat. I díky tomu je poslech celého alba vzrušující záležitostí, nikde na nás totiž nevykukují zaběhnutá a tutově zabírající klišé – naopak!
A proč vlastně kývl Kofroň na nabídku muzikanta z druhého běhu? „Zajímají mne výlety do oblastí, které neznám. To znamená se stejnou zvídavostí jsem dělal osm let šéfa plzeňské opery. Takže nabídka Davida byla vzrušující v tom, že se můžu podívat do světa opravdového českého popu.“
Dlužno dodat, že se Davidu Kollerovi možná trochu riskantní sázka více než vyplatila, album si získalo uznání jak kritiků, tak posluchačů, stalo se deskou roku. Přestože již dávno nejde o pop, takový, jak si jej představuje řadový posluchač našich komerčních rádií. To v žádném případě. Ovšem do Vltavské lze pozvat každého, kdo se rád nechává překvapit, kdo má rád jak nosnou píseň, tak různá muzikantská překvapení a špílce, aranžérské lahůdky. Lze pozvat i milovníky alternativnější hudby.
Ostatně, sám Petr Kofroň to říká víc než jasně: „Již od Davidova CD Kollerband 2006 jsem cítil nějaký úkrok od manistreamu, což se mi nakonec potvrdilo při spolupráci s ním – že paradoxně tíhne k nějaké alternativě, kolikrát mnohem odvážněji než já. Takže album je takový zvláštní průsečík Davida, který po obdobích vrcholné slávy a popularity směřuje k něčemu 'alternativnějšímu', a mne, který se po desetiletích v obskurní alternativě naopak snaží přiblížit světu popu.“