Praha/Dallas – Na začátku ledna uplyne dvacet let od chvíle, kdy federální kanál Československé televize v premiéře uvedl televizní seriál Dallas – zřejmě nejkultovnější soap-operu všech dob. Na několik následujících měsíců a snad i let se jméno Džejára, ve skutečnosti ovšem Johna Rosse (iniciály J. R., čili džej–ár), stalo jedním z nejskloňovanějších jmen hrdinů televizní obrazovky. Bezcitný intrikán, proutník a machiavelista, zároveň však úspěšný byznysmen a ochránce rodinného krbu plápolajícího na ranči Southfork, byl právě ta postava, která zdejší diváky víc než kdokoli jiný uvedla do lesku a bídy nejvyšších podnikatelských vrstev Spojených států. A byl to právě nekonečný seriál Dallas, kdo naznačil cestu, jíž se později vydala i domácí produkce.
Je asi zbytečné (a v rámci jednoho článku také prakticky nemyslitelné) přibližovat obsah seriálu o 357 dílech. Spokojme se s tím, že děj sleduje osudy členů naftařské rodiny Ewingů – zakladatele rodu Jocka a jeho ženy Miss Ellie, jejich synů Džejára (amerikanista promine, ale kvůli skloňování zůstaňme u fonetického přepisu hrdinova jména), Garyho a Bobbyho, Jockova levobočka Raye a vnučky Lucy, stejně jako jejich životních partnerů – zde zmiňme aspoň Džejárovu ženu Sue Ellen, někdejší Miss Texas, která na mnoho a mnoho dílů propadne závislosti na alkoholu, a Bobbyho choť Pamelu.
Když Pamela sní…
Dallas byl v Československu pravděpodobně první seriál, který televiznímu divákovi představil do té doby nemyslitelné dějové zvraty a scenáristické kličky. Mezi nimi nejvíce vyniká „Pamelin sen“: Na konci sezony 1984–85 se Patrick Duffy rozhodl seriál opustit, a scenáristé proto nechali jeho postavu zemřít při autonehodě. Smrt Bobbyho ovšem vyvolala výrazný divácký odpor, a Larry Hagman nakonec přesvědčil Duffyho k návratu. Scenáristé jeho smrt a absenci v celé jedné řadě seriálu následně vysvětlili jako Pamelin sen; po probuzení našla svého muže ve sprše – živého a zdravého.
Duffy si své obnovené vystupování v Dallasu podmínil tím, že mu televize CBS po skončení natáčení umožní ztvárnit další výraznou seriálovou roli. Tou byla nakonec hlava rodiny Frank Lambert v sitcomu Krok za krokem.
Džejár - hrdina, který neměl být hrdinou
Ačkoli je hlavní postavou celé ságy Džejár (Larry Hagman), prvotní záměr producentů směřoval jinam; ve středu diváckého zájmu se měl podle původní verze námětu ocitnout mladý manželský pár Bobbyho Ewinga (Patrick Duffy) a Pamely (Victoria Principal) z rivalské rodiny Barnesových. Silný motiv, který jako přes kopírák vykrádá Shakespearovy Monteky a Kapulety, ovšem velice rychle ustoupil Hagmanovi a diváckému zájmu o jeho postavu; Bobby se totiž ve srovnání s charakterem svého bratra jevil jako nevýrazný a nudný klaďas.
„Mdlí hlavní hrdinové mají obvykle pro seriál fatální následky,“ uvedl ke změně hlavního hrdiny americký televizní producent David Jacobs. „U Dallasu byl úspěch seriálu zajištěn pravděpodobně tím, že vytvořil prázdné místo, které mohl vyplnit talentovaný Larry Hagman. Hrál J.R.a s poctivostí, šarmem a sebevědomím hrdiny. Jeho postava byla od počátku natolik svůdná, natolik stojící za vidění, až výrobci a autoři reagovali tím, že z ní udělali hybatele děje. J.R. se nemusel chovat mravně ani slušně, a přitom působil více jako hlavní představitel–hrdina než jako nepřítel.“
V průběhu prvních sérií je tak znatelný posun Džejárova charakteru od povahově plochého padoucha do pestřejší role. „Když se podíváte na jeho charakter, zjistíte, že je vlastně úžasně vymyšlený. Je to jedna z mála postav, která v sobě slučuje negativní a pozitivní energii,“ doplňuje mediální analytik Milan Kruml. „Jeho hnací motor není být zlý a priori, ale proto, že bojuje za sebe a za rodinu. Ta postava není jednoznačně záporná.“
Před Ewingem kosmonautem
Ačkoli by se mohlo zdát, že je Larry Hagman hercem jedné postavy, není tomu tak. Na sklonku sedmdesátých let, kdy se začal Dallas natáčet, již patřil mezi zavedené televizní herce. K tomu mu pomohla především role v (Čechům neznámém) seriálu I dream of Jeannie z poloviny 60. let. V bláznivém sitcomu koketujícím s prvky sci-fi si zahrál kosmonauta kapitána Tonyho Nelsona, který po ztroskotání nalezne láhev s ženským džinem Jeannie. Seriál dodnes patří mezi oblíbené retro-pořady amerických domácností.
Že s Džejárem stojí a padá celý seriál, potvrzuje i to, že Hagman je z celého obsazení jediným hercem, jenž se objevil v každé epizodě. Někdejší popularita jeho postavy navíc dokázala pokořit i nemyslitelná čísla sledovanosti; díl Who done it? z podzimu roku 1980, ve kterém autoři objasnili, kdo v předchozím díle, vysílaném před letní přestávkou, vystřelil na Džejára (a zda ho zabil), sledovalo 83 milionů lidí, čili téměř každý třetí Američan. Pro televizi CBS to na sledovanosti představovalo podíl neuvěřitelných 76 procent diváků. V tu chvíli se Dallas zapsal do historie televizní zábavy.
Lesk kapitálu v postkomunistických obývácích
Ve Spojených státech proběhla premiéra Dallasu 23. září 1978 a až do svého konce v roce 1991 se seriál udržel v hlavním vysílacím čase. Český divák jej mohl poprvé zhlédnout v Československé televizi 5. ledna 1992; tehdy se na kanále F1 krátce po osmé večer rozezněla melodie, která později na řadu let zaplevelila vyzvánění tuzemských mobilních telefonů.
„Po devadesáti pěti zemích se s hrdiny Dallasu od ledna seznámí i českoslovenští diváci,“ napsal v době českého uvedení seriálu Týdeník Televize. „Někoho možná rozladí jednoduchá osa příběhu, jiní se naopak poddají třpytivému kouzlu světa velkého kapitálu, budou bez dechu sledovat dramatické osudy rodiny Ewingů, plných nenávisti, násilí a sexu.“ Z Dallasu ale televizní diváci neviděli mnoho. ČST odvysílala mezi lednem a červencem pouze devětadvacet dílů a potom vysílání Dallasu ukončila. Poslední díl šel do vysílání 19. července 1992.
Konec příběhů těžařské rodiny ve své době vyvolal vlnu nespokojenosti, kterou se v Týdeníku Televize snažila mírnit Jiřina Lowáková: „Dallas byl předložen publiku jako jeden z těch nekonečně dlouhých rodinných seriálů, které našly ve světě oblibu a v němž naše předchozí ideologie hledala ideologii, a proto jej českému divákovi upřela. Jeho uvedením se neodhalilo žádné tajemství. Prostě je to spotřební zboží, které si člověk buď koupí, nebo nekoupí, a když nekoupí, tak se bezplatně podívá. Ale český divák se nedokáže bezplatně podívat jen tak. On musí vyprovokovat všechny emoce a vášně, jež v něm dřímají,“ reagovala na stížnosti nenasytných diváků.
Jak podotýká historik médií z Fakulty sociálních věd UK Petr Bednařík, ČST se po pádu komunismu snažila chytit nový dech a divákům nabízela „na ochutnávku“ rozličné zahraniční pořady, ať už šlo o ty aktuální (jako třeba Beverly Hills 92010) nebo ty na Západě již přežité. V případě Dallasu tak paradoxně výrazně usnadnila situaci Nově, jež později odvysílala seriál celý.
„Zajímavé je, že tak pomohla komerčním televizím. Ty by jinak musely diváka přesvědčovat, ať si na Dallas zvykne. Tím, že Dallas běžel ve chvíli, kdy byla televize jen jedna, ale byla sledovanost fantastická,“ upozorňuje Bednařík. Dallas následně okupoval televizní zábavu po celá devadesátá léta a dnes patří mezi hlavní pořady spojené s tímto obdobím. Lesk a bída texaských magnátů uchvátila diváka natolik, že seriál přijal i s bezbřehým množstvím jeho epizod. Oproti praxi socialistické seriálové tvorby (zřejmě nejdelší seriál byl Třicet případů majora Zemana a standardní délka se pohybovala do třinácti epizod) to přitom byl v chování lidí u obrazovek výrazný posun.
Andrea jako česká Alexis
Co stojí za diváckou oblibou Dallasu? Podle Milana Krumla především jistá forma věrohodnosti celého příběhu. „Ve světě, ve kterém se příběhy odehrávají, nejsou lidé úplně černobílí, i protivníci mají svá slabá místa a své kostlivce ve skříni. To všechno vede k tomu, že diváci jsou v zásadě spokojení, protože mají pocit, že – přestože ví, že to je do značné míry pohádka – se je tvůrci nesnažili oblafnout jednoduchými schématy, která znají ze všech možných seriálů, ale že pracují s jiným modelem.“
Prostředí silné, rozvětvené rodiny, které vedle Dallasu přinesla i konkurenční Dynastie, se stalo silným inspiračním prostředím i pro české tvůrce. Vůbec nejvýraznější je tento vliv u první české soap-opery Rodinná pouta (resp. Velmi křehké vztahy) z roku 2004, jen místo těžařů z Dallasu, případně z Denveru, se zde podniká ve sklářství. Dana Morávková v roli Andrey Rubešové je pak kombinací Ewingů i Alexis Colbyové.
„Rodinná pouta byl první pokus o seriál, který je sice primetimový, ale vysílá se dvakrát týdně a obsahuje prvky denního seriálu. Způsob vyprávění tomu odpovídá. Vy sice víte, že příběhy někdy někam dospějí, ale trvá to hrozně dlouho a v zásadě diváka lákáte na to, že se po dva večery v týdnu může vrátit ke stejným postavám,“ dodává Kruml.
Stejná rodinná „klanovost“ a neustálé zdůrazňování pospolitosti jsou pak typické i pro Cesty domů.
Týdeník Televize o seriálu Dallas (1992):
„Informační materiály, doprovázející kazety naplněné historkami o rodině a kolem rodiny Ewingů ze státu Texas, pyšně hovoří o tom, že seriál byl natočen skutečně poblíž Dallasu a jeho přirozenou kulisu tvoří malebná texaská příroda. Jakou hrdostí se po přečtení těchto řádků naplní srdce českého diváka, který o malebnosti krajiny ví své, i když pravda české luhy a háje oplývají spíše strdím než naftou, a proto se také nemůžeme honosit naftovými magnáty a výstavními farmami obklopenými rovinou hladkou jako dlaň a velkou jako moc dlaní.“
Týdeník Televize nelhal, natáčení se sice postupně přesouvalo do Hollywoodu, valná část seriálu ale byla natočená v Texasu. Dodnes zde také stojí bílá budova ranče Southfork. Vedle prohlídek celého areálu včetně Džejárovy ložnice nabízí také pořádání luxusních večírků nebo opulentních svateb – přesně ve stylu zámožných Ewingů.
