Cvaknout si každý den

New York - Osm let vystavují v newyorské Leica Gallery jednou ročně české fotografie. V lednu letošního roku se Newyorčané mohli seznámit s pohledem na svět Jindřicha Štreita, Vladimíra Birguse a Jindřicha Marca, který se ale bohužel výstavy svých snímků za oceánem nedožil. Zatímco Vladimír Birgus střídá černobílou fotografii s barevnou, oba Jindřichové, Štreit i Marco, dávají přednost černobílé. "Potřebuji si každý den cvaknout," říká Štreit. Oba fotografové většinou čekají, až k nim situace a momenty přijdou, ale také jim vycházejí vstříc. A že se jejich vidění světa představuje v renomované Leica Gallery, považují oba za velikou čest. Je to pro ně totéž, jako pro hudebníky hrát v Carnegie Hall.

Vystavovat v Leica Gallery je pro vás jedna z řady výstav, nebo skutečně něco výjimečného?

JŠ: Pro mě je to velice prestižní záležitost a mám velkou radost z toho, že se tato výstava uskutečnila.

VB: Leica Gallery v New Yorku má opravdu velké jméno. Vystavovali tam prakticky všichni členové slavné agentury Magnum a také se tam střídají současní američtí, ale i evropští autoři. Tradice, kdy jedna výstava je věnována české fotografii, trvá už osm let.

Kde tahle tradice vznikla?

VB: Mluvil jsem o tom s manželi Deutschovými, což jsou majitelé galerie. Prozradili mi, že česká fotografie je dávno zajímala. Začali postupně vystavovat fotografie od Antonína Kratochvíla, Karla Cudlína přes dokumentární fotografii, kde bylo asi třicet autorů, až letos přišla řada i na nás.

Vy jste v New Yorku říkal, že si potřebujete každý den cvaknout, a myslel jste tím cvakání fotoaparátem. Jakou výseč z tohoto dennodenního cvakání jste do Leica Gallery v New Yorku vybral?

JŠ: Fotografuji hodně, ale konečný výběr je samozřejmě velmi úzký. Pracuji spíše koncepčně na velkých projektech, které trvají dva nebo tři roky, takže to „cvaknutí si“ je víceméně taková personifikace.

My jsme se trochu nepohodli při newyorském natáčení, kdy jste se mnou nesouhlasil, že Vaše fotografie jsou trochu stylizované. Je to přesto určitá manipulace se skutečností, že si vyberete vy ten moment, který se rozhodnete zachovat z chvíle, kterou jste dokumentoval?

JŠ: Pro mě je to myšlenková záležitost, každou sekundu, kterou prožijeme, můžeme zachytit. My vybereme právě tu jedinou, která nás nějakým způsobem zaujme.

Kdy jste přišli na to, že vidíte svět skrze svůj fotoaparát jinak než běžný smrtelník?

VB: Já jsem začal fotit, protože jsem neuměl kreslit ani malovat a fotografie pro mě byla způsobem, jak zachytit vizuálně svět kolem mě. Začínal jsem výtvarnou fotografií a postupně jsem se dopracoval k dokumentu. A máte pravdu, že prakticky nikdy nezaranžuji, spíše jdu fotografovat s nějakým záměrem a čekám na určitý shluk událostí…

Vy, pane Štreite, jdete po svém místě, které máte v úmyslu zdokumentovat, taky s nějakým cílem, nebo fotíte spíš to, co se kolem Vás děje?

JŠ: Používám obě dvě metody. Jednak mám cíl, protože mám, jak jsem říkal, dlouhodobé téma. Například v současné době fotografuji továrnu - dokončil jsem teď velký cyklus fotografií ve Vítkovicích v Ostravě. Tím jak dlouhodobě chodíte do jednoho prostředí, znáte ho, znáte lidi, kteří tam pracují, tak už dopředu si můžete některé věci vymyslet a čekat na ně. Jinak je dokumentární fotografie právě spíše o tom, že život přijde k vám.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřela ilustrátorka knih Uhlíře a Svěráka Vlasta Baránková

Ve věku 82 let v úterý zemřela brněnská výtvarnice a ilustrátorka Vlasta Baránková. Patřila k významným představitelkám české knižní ilustrace druhé poloviny 20. století, prosadila se i v zahraničí. Ilustrovala více než 140 titulů pro děti a mládež, podílela se i na ilustracích v knihách a zpěvnících populární dvojice Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř. O úmrtí informoval syn umělkyně Tomáš Baránek.
včeraAktualizovánopřed 18 hhodinami

Botox vyřadil velbloudy ze soutěže krásy. Z kulturního dědictví je byznys

Porotci soutěže krásy velbloudů v Ománu diskvalifikovali dvacet zvířat, protože majitelé jim upravili vzhled. Kolem velbloudů se točí miliony dolarů a z klání, které má být především připomínkou beduínského kulturního dědictví, se tak stal především byznys.
před 22 hhodinami

Zemřel literární historik, pedagog a signatář Charty 77 Jaroslav Blažke

Ve věku 87 let zemřel v Brně literární historik, kritik, překladatel a středoškolský pedagog Jaroslav Blažke. Patřil k prvním stálým spolupracovníkům Rádia Proglas. Spolu s manželkou Marií podepsal Chartu 77. V době normalizace se podílel na výrobě samizdatové literatury a na pořádání bytových seminářů.
včera v 14:20

Pro filmového Pobertu je pandemie příležitostí, která dělá zloděje

Do kin vstupuje zlodějská komedie Poberta. Celovečerní debut režiséra Ondřeje Hudečka slibuje kombinaci černého humoru, satiry či krimi. Pojednává o zlodějíčkovi, který se svými kumpány přijde během pandemie na „byznysový plán“. Ve filmu hrají Matyáš Řezníček, Stanislav Majer, Václav Neužil či Denisa Barešová.
včera v 11:54

Sestra v akci má i v plzeňském muzikálu energie dost

Jako druhé v Česku uvádí plzeňské Divadlo J. K. Tyla muzikál Sestra v akci. V hlavní roli temperamentní zpěvačky, která převrátí poklidný klášterní život vzhůru nohama, se střídají členky muzikálového souboru Charlotte Režná a Eva Staškovičová. Příběh je známý z amerického filmu s herečkou Whoopi Goldbergovou.
3. 3. 2026

Internet řeší, jestli má Jim Carrey „klon“

Organizátoři francouzských filmových cen César musí vysvětlovat, že Jim Carrey není „klon“. Spekulace o náhradníkovi se objevily záhy poté, co kanadsko-americký herec převzal v Paříži čestné ocenění. Jeho vzezření se přitom odlišovalo od jeho běžné image. Problém s falešným versus pravým Jimem Carreym se už před jedenácti lety řešil i na cenách Český lev.
3. 3. 2026

Rijksmuseum „vrátilo“ Rembrandtovi obraz

Odborníci z amsterdamského Rijksmusea potvrdili pravost Rembrandtova obrazu. Malba s biblickým motivem byla napřed nizozemskému mistrovi připisována, před více než půlstoletím byla ale z jeho tvorby vyřazena.
3. 3. 2026

Když se hmota stává průhlednou na výstavě antroposofistů

Galerie výtvarných umění v Chebu připravila výstavu Pražská antroposofická moderna 1907–1953. Samotná instalace stejně jako opulentní monografie jsou objevné. Ne že by nebyl dostatek informací o antroposofii jako takové, ovšem až tolik se neví o výtvarných projevech antroposofistů, a navíc v Praze. A to nejen o těch před válkou, ale i za nacistické okupace a po komunistickém převratu.
3. 3. 2026
Načítání...