Praha - Divadlo Komedie připravilo v roce 2007 inscenaci Temně lákavý svět coby první drama jednoho z nejúspěšnějších současných německých autorů Händla Klause (1969) na českých jevištích. Hra v režii Kathariny Schmittové je na repertoáru stále a sám autor při jejím loňském zhlédnutí vyjádřil velkou spokojenost s jejím pojetím. Dnes od 20:50 budou mít diváci možnost zhlédnout inscenaci na ČT2.
ČT dnes uvede hororový Temně lákavý svět
Hra s atmosférou filmů Alfreda Hitchcocka nebo Davida Lynche vznikla podle třetího Klausova textu, za nějž byl v roce 2006 zvolen německou kritikou v anketě časopisu Theater heute dramatikem roku. Režisérka Katharina Schmittová je i autorkou scény. Z původně zhruba tříhodinového textu vytvořila 75minutovou inscenaci odehrávající se na minimalistické scéně tvořené vyvýšeným stupínkem s posuvnými deskami v pozadí.
Plynulý tok slov i emocí
2 minuty
Reportáž Lucie Klímové
Klausův text pohrávající si s identitou sestává z replik, v nichž promluva jedné osoby často plynule přechází ve věty druhé postavy a slova zní jako hudba. Klade enormní nároky na herce; jak Klaus přiznal, mnoho herců a hereček se při pohledu do scénáře zalekne a roli odmítne. Všichni představitelé pražské inscenace - Ivana Uhlířová, Daniela Kolářová a Marian Roden - se shodli na zvláštním rytmu slov, Marian Roden, který měl na celou přípravu 21 dnů, poukázal na logický smysl textu a zvláštní pouto, které mezi postavami na jevišti vzniká.
Ve scénářích Händla Klause téměř chybí scénické připomínky, autor je podle svých slov zvědavý, co daný režisér z textu vytvoří. Pražskou inscenaci označil za velmi soustředěnou na text a samotné postavy, na rozdíl například od mnichovské inscenace plné hudby nebo „žhavé“ španělské inscenace. Katharina Schmittová do inscenace vybírala pasáže, ve kterých postavy vyjadřují své vzájemné vztahy, vynechala například dlouhý monolog o fotosyntéze.
Mladý dramatik při psaní textu čerpá ze své herecké zkušenosti, postavy „vidí a slyší“. Vždy vychází z určitého konfliktu mezi postavami. Předem nekoncipuje, nechává postavám volnost a rád se nechá překvapit jejich vývojem. „Sbírání a konzervování vyjadřuje strach ze smrti,“ říká k charakteristickému motivu svých her. Pasážemi s exaktní, vědeckou řečí pak zase často vyjadřuje jediné okamžiky, kdy jeho postavy mluví pravdu.