Praha - Hra Milana Kundery Ptákovina bude příští repertoárovou novinkou pražského Činoherního klubu. Podle jeho mluvčí Alice Bláhové by se premiéra měla uskutečnit v prvních měsících příštího roku.
„Mimořádný projekt se může uskutečnit díky aktivitě ředitele agentury Dilia Jiřího Srstky, který vytrvale usiloval o to, aby Milan Kundera Ptákovinu, napsanou ve druhé polovině 60. let, uvolnil k provozování. Autor pak spojil možnost výjimečného uvedení této své hry se jménem režiséra Ladislava Smočka a s divadlem Činoherní klub,“ uvedla Bláhová.
Dosud jediným divadelním titulem, který tento dramatik a spisovatel uvolnil k provozování, je Jakub a jeho pán, jehož obnovené nastudování má velký úspěch v pražském Divadle Bez zábradlí. Jde o jediný Kunderův dramatický text, který má „bez výhrad rád a chce vydávat“.
Ptákovina je groteskní absurdní hrou o moci a sexu ze školního prostředí. Srstka připomněl, že byla vůbec poprvé uvedena v lednu 1969 v Liberci. Pak měla premiéru v Ostravě a poté pod názvem Dvě uši, dvě svatby v někdejším Státním divadle v Brně.
„Poslední a nejslavnější inscenaci připravilo v režii Václava Hudečka pražské Divadlo Na zábradlí. Pak už se nikdy nehrála,“ řekl Srstka.
Letos v říjnu dostal Milan Kundera Státní cenu za literaturu, konkrétně za první domácí vydání románu Nesnesitelná lehkost bytí s přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě. Autor žijící ve Francii si ze zdravotních důvodů pro ocenění nepřijel.
Kundera je nejznámějším a nejčtenějším spisovatelem českého původu, i když některé jeho opusy v češtině vůbec nevyšly. Francouzský občan původem z Brna loni konečně svolil k tomu, aby v češtině oficiálně poprvé vyšel jeho zásadní román Nesnesitelná lehkost bytí (1985). I s tím, že 21 let předtím dílo již vyšlo v exilovém nakladatelství Škvoreckých, dosáhla kniha obrovského čtenářského úspěchu.
Překladatel, básník, dramatik, scenárista, esejista a romanopisec Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Učil se na klavír a do pětadvaceti let se věnoval skladbě. Po maturitě studoval literární vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pak přešel na režii a posléze scenáristiku na Filmovou fakultu Akademie múzických umění. Po absolutoriu v roce 1952 tam přednášel světovou literaturu. V roce 1970 přišel o místo, živil se například překlady pod cizími jmény a psaním horoskopů do Mladého světa. Po odchodu do Francie v roce 1975 vyučoval na univerzitách v Rennes a Paříži. V roce 1981 obdržel francouzské občanství.
