V český kinech se promítá slovenský kandidát na Oscara za rok 2023. Snímek Světloplachost natočili slovenští filmaři Ivan Ostrochovský a Pavol Pekarčík v boji zdevastovaném Charkově. Do příběhu na pomezí hraného filmu a dokumentu obsadili dvě děti, s jejichž rodinami trávili čas v metru sloužícím jako kryt před bombardováním. Cílem podle tvůrců nebylo šířit další obrazy devastace.
Na Ukrajinu odjeli, s humanitární pomocí, měsíc po napadení Ukrajiny Ruskem. Už tehdy věděli, že by chtěli zachytit „malý příběh, který ukazuje pěkné věci“, jako protiklad k obrazům zkázy ve zpravodajství. „Bylo třeba přinést i jiný typ emoce, kterou tamní lidé zažívají,“ uvedl Ivan Ostrochovský.
Nakonec se rozhodli pro romantický příběh sbližování dvou dětí, dvanáctiletého Nikiho a podobně staré Viky. Oba i s jejich rodinami potkali v ostřelovaném Charkově, ve stanici metra, která sloužila jako kryt. Pro stovky lidí se stala novým domovem v době, kdy jejich domy byly neobyvatelné a ulice nebezpečné.
„Dětí bylo v metru minimum, odhaduju asi třicet z tisíc pěti set lidí, protože byla tendence, aby ženy s dětmi odcházely mimo bojové zóny. Charkov je přibližně třicet kilometrů od ruských hranic, takže tam byly obavy, jestli se ráno neprobudíme a Rusové budou stát před metrem,“ popisuje tamní situaci Ostrochovský. Ale když prý viděl, že ostatní se nebojí, styděl by se dávat najevo strach.
Měsíce bez denního světla, ale ne bez odvahy
V Charkově zůstali čtvrt roku, na Ukrajincích ukrývajících se v podzemí pozorovali narůstající apatii. „Naše mise tak trochu byla i připravit dětem program. Natáčení je mělo vytrhnout z letargie,“ podotýká Ostrochovský.
Kamera sleduje Nikiho, jenž se pod neustálou září neonových světel, bezcílně toulá po opuštěných vagonech a nástupištích, dokud nenarazí na Viku. Děti společně nacházejí odvahu.
„Nikita nebyl pět měsíců venku z metra, válku poznali také z telefonů jako my na Slovensku a v Čechách,“ dodává režisér. Záměrem tvůrců bylo zprostředkovat dětské vnímání událostí. Rodina malého Nikiho, kterou oslovili pro natáčení, se oproti většině vymykala tím, že byla kompletní.
„Vika asi půl roku po natáčení odešla s matkou a bratrem do Finska, Nikita žije asi dvě stě metrů od vchodu do metra, kde mají dům. Charkov je bohužel stále ostřelovaný, takže stále žije ve válečné realitě,“ prozradil Ostrochovský další osudy hrdinů svého filmu.
Jestli Světloplachost zaujme i Oscara, bude jasnější 21. prosince, kdy americká Akademie filmového umění a věd zveřejní širší nominace. Možný úspěch označuje Ostrochovský za sny a spekulace. „Mně by bohatě stačilo, kdyby české ministerstvo školství ten film pouštělo v českých školách,“ přiznává. Snímek vznikl v koprodukci České televize.
