V Národním divadle se kolegové a přátelé rozloučili s hercem Luďkem Munzarem, který zemřel v sobotu ve věku 85 let. Pietní akt doprovodil také přelet letadel nad budovou zlaté kapličky. Obřad skončil státní hymnou. Pohřeb, už jen za přítomnosti rodiny a nejbližších, se bude konat odpoledne.
Až bude moje duše bez těla / tak bych měl, Pane, prosbu malinkou / já netoužím mít křídla anděla / chtěl bych být hezkou vzpomínkou… recitací textu písně Vteřiny křehké od Jiřího Pavlici začalo poslední rozloučení s Luďkem Munzarem.
Foklorní soubor Hradišťan, jehož primášem Pavlica je, pietní akt provázel hudbou. Na jevišti Národního divadla, kde Munzar přes tři desetiletí působil, na zesnulého herce vzpomínali ale především jeho kolegové.
Ředitel ND Jan Burian vyzdvihl Munzarovy role, které na první scéně ztvárnil v éře Otomara Krejči. Pod vedením významného režiséra Munzar exceloval například jako Merkucio v inscenaci Romeo a Julie. Shakespearovu klasiku upravil Josef Topol a vzniklo legendární představení, jehož tvůrci a herci se z většiny následně ocitli na indexu režimu nepohodlných umělců: kromě Krejči také Jan Tříska a Marie Tomášová.
Ivan Trojan se podělil o vzpomínku z dob studia na DAMU, kde byla jeho profesorkou Munzarova manželka Jana Hlaváčová. Tehdy měl možnost vidět dokument z přípravy zmíněné inscenace. I ten ho prý na cestě k herectví zásadně ovlivnil. „Občas jste říkával, že herectví není pro chlapy. Byl jste důkazem toho, že jste se mýlil, že to má smysl – pokud se to ovšem dělá tak, jak jste to dělal vy,“ řekl Trojan. „ S úctou a respektem vám za všechny generace herců, které jste inspiroval, a za tisíce zasažených srdcí diváků, moc děkuju.“
Taťjana Medvecká připomněla, že její generace obdivovala Munzarovu silnou osobnost. „Vaše slova měla váhu. Ať už byla pronesena ústy postav, které jste hrál, nebo když jste vystoupil na schůzi jako Luděk Munzar. Pro nás, kteří jsme nastupovali do Národního divadla v nelehkých sedmdesátých letech, jste byl nezpochybnitelnou autoritou,“ vzkázala Medvecká Munzarovi in memoriam. Zmínila, že nezapomenutelná pro ni byla především jeho role Valentina Bláhy v Našich furiantech, kterou z portálu sledovala opakovaně, stržena Munzarovým výkonem.
Čestný přelet nad Národním divadlem
Iva Janžurová ve své řeči mluvila nejen o partnerství na jevišti, ale i o celoživotním přátelství, které ji s Luďkem Munzarem a jeho rodinou pojí. „Vím, že sis to nenamířil rovnou nahoru, jsem si jistá, že ještě teď, tichounce, jen v ševelení vzduchu, provádíš nad námi své plachtící okruhy ve svém větroni,“ promluvila ke svému zesnulému kolegovi.
Munzar byl totiž také vášnivým letcem a čestným členem Aeroklubu Letňany. Pietního aktu se proto účastnili i piloti a nad střechou Národního divadla před obřadem na Munzarovu počest přeletěla dvě letadla.
Filmový a divadelní herec Luděk Munzar zemřel 26. ledna po dlouhé těžké nemoci. Dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze hrál mimo jiné v desítkách televizních filmů a seriálů a výrazně se uplatnil v rozhlase a dabingu. Za rok 2011 obdržel cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.
Byl také průvodcem po rozhlednách, vyprávěl o věkovitých stromech a pramenech řek v televizních dokumentech. V pražském divadle Viola měl večery poezie Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta.
