Praha - Na důležitost architektury pro jedince i společnost se snaží upozornit mezinárodní konference o politikách architektury v Evropě, která se koná v pražském Kongresovém centru. Ministr školství v demisi Ondřej Liška (SZ) a předseda České komory architektů (ČKA) Dalibor Borák na ní dnes podepsali Memorandum o architektuře a vzdělávání, jehož součástí je závazek zapojit odborníky do systému architektonického vzdělávání na všech typech škol i v celoživotním vzdělávání. Konferenci uspořádala ČKA ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj v rámci českého předsednictví v EU.
„Politiky jsou programy, které by měly zdůraznit, že veřejné zakázky ovlivňují ve velké míře veřejný prostor, a měly by proto být zadávány s důrazem zejména na kvalitu, inovativnost návrhu a také na udržitelnost - aby se nemusely za pět nebo deset let přestavovat,“ vysvětluje Dalibor Borák. Připomíná, že kvalita tzv. vystavěného prostředí ovlivňuje chování každého člověka, jeho postoje a názory. Má vliv na ekonomiku, sociální pohyby a další procesy ve společnosti. „Široká veřejnost, která je většinou klientem, má u nás neodborný přístup, neví, co by mohla od architektů chtít,“ dodává.
Podle ministra Lišky je architektura jedním z oborů, ve kterém se mohou děti učit pohledu na svět jako celek a hledání souvislostí. Dokument připravilo ministerstvo školství ve spolupráci s ČKA v souladu s připravovaným vládním návrhem politiky architektury ČR. Memorandum je závazkem pro příštího ministra školství, který na jeho základě může zakomponovat výuku architektury do rámcových vzdělávacích programů.
Politika architektury existuje ve většině evropských zemí. V Česku její návrh vypracovala ČKA pro ministerstvo pro místní rozvoj a inspirovala se zahraničními, zejména francouzskými zkušenostmi. Kromě podpory výuky architektury obsahuje například požadavek upřednostňování veřejných architektonických soutěží. Návrh ještě nebyl schválen.
„Jde o otevřenost, abychom vnímali životní prostředí; dnes nejsme citliví na to, že ho často ničíme,“ říká Borák. Ve společnostech, kde nedošlo ke kulturnímu přerušení, jsou podle něj stavby a veřejné prostory na daleko vyšší technické i kulturní úrovni. „Chtěli bychom, aby vše bylo hezčí a dát konkrétní příklady,“ uzavírá Borák.
