Třetí vydání publikace České rozhovory ve světě Karla Hvížďaly bylo právě uvedeno do světa kmotry Jaroslavem Vejvodou, Josefem Chuchmou a Jaroslavem Hutkou. První vydání rozhovorů s českými spisovateli-exulanty vyšlo v roce 1981 v zahraničí a až v roce 1992 i v tehdejším Československu. Výpověď generace velkých spisovatelů 2. poloviny 20. století neztratila nic na své aktuálnosti a poodhaluje čtenáři, jak se tito lidé, jejichž jazykem byla čeština, cítili v zahraničí, kde bohužel tento jazyk nemohli používat.
Inspirací, podle slov autora, mu byly České rozhovory Jiřího Lederera, které shodou okolností Hvížďala v emigraci redigoval v nakladatelství INDEX. „Napadlo mě, že by bylo dobré obrázek české literatury, která nesměla oficiálně vycházet, doplnit, aby byl ucelený,“ upřesnil svou tehdejší motivaci Hvížďala, který při křtu zároveň vzpomenul i na některé zážitky a atmosféru, která vznik rozhovorů provázela. „Například Pavel Landovský za mnou přijel do Bonnu, kde hned ovládl celou ulici. Všem ženským tam nabrousil nože o schody a vysvětlil jim, že na nějaké německé brousky mají zapomenout, učil je vařit, a když už byl večer unavený, tak mě donutil, abych mu sehnal nějaké české publikum, které by ho zase nakoplo, aby mohl pokračovat.“
Současné vydání zachovává rozhovory v původní formě, doplněny jsou pouze profily jednotlivých zpovídaných osobností. „Když jsem to nyní připravoval k vydání, tak jsem byl rozhodnut, že tam dopíši jen, kdo umřel a nechám to v podobě prvního vydání. Jenže, jak jsem to pročítal, tak mi došlo, že to takhle nejde. Bylo nutné úvodní životopisy zásadně přepsat. Ty perexy rozhovory rámují. V okamžiku, kdy tento úvod napíšu dostatečně pregnantně a přesně, tak se v některých případech odhalí jisté paradoxy zpovědí, které vznikaly v letech 1979 až 1980. Tak například se ukázalo, že někteří z těch nejbojovnějších, byli nakonec spolupracovníky StB, anebo třeba Karel Michal, který se v původním rozhovoru chlubil, že si koupil zbraň, aby se mohl bránit, kdyby ho někdo ohrožoval, pak se tou samou pistolí zastřelil,“ vysvětlil, v čem se třetí vydání knihy odlišuje od prvního, její autor.
Že rozhovory nevznikaly lehce, ba spíše naopak, byla to práce složitá, vedená převážně písemně a vzhledem k preciznosti, jak zpovídaných osobností, tak i zpovídajícího, trvala poměrně dlouho, doložil jeden z kmotrů současného vydání Jaroslav Hutka: „Z počátku jsem k rozhovoru měl nedůvěru, mám rád, když se vše formuluje přesně a pregnantně. Proto ta práce byla dost urputná a trvala poměrně dlouho. Rozhovor vznikal na začátku mé emigrace, takže jsem se po čase k němu vrátil, abych si ověřil, jestli jsem tam neříkal nějaké blbosti. S překvapením jsem zjistil, že moje první postřehy, byly přesné, a také přesně formulované, takže i po letech jsem byl s výsledkem spokojený,“ poznamenal kmotr Jaroslav Hutka.
Z doslovu ke knize:
Klade-li někdo ještě i nyní onu zcela základní otázku: proč vlastně tyto rozhovory vedl právě Karel Hvížďala, pak se mu může dostat jen zcela jednoduché odpovědi: V celém exilu nenašel se totiž nikdo, kdo by přišel s podobným nápadem a kdo by si mohl dovolit investovat do tohoto časově a pracovně nadmíru náročného projektu tolik času a energie, jako právě čerstvý exulant Hvížďala (studoval němčinu a pobíral stipendium), nevtažený dosud do dennodenního kolotoče života na Západě. A ještě jedna okolnost, ne zcela zanedbatelná: Hvížďala je takříkajíc novinář tělem i duší, a jako takový v neposlední řadě velmi zkušený interviewer (pokud se to tak česky dá říci).
/Antonín Brousek/
– autor: Karel Hvížďala, doslov: Antonín Brousek. Vydalo nakladatelství Mladá fronta, 2013.
