Španělé nevzdávají pátrání po místě posledního spočinutí spisovatele Miguela de Cervantese. Autor legendárního Dona Quijota zemřel v roce 1616 o jeden den dřív než anglický dramatik William Shakespeare, na rozdíl od něj ale není jasné, kde je literát pohřben. Badatelům teď však svitl nový plamínek naděje - možná totiž objevili jeho ostatky.
Archeologové našli v madridském klášteře trinitářů lidské ostatky a desku s iniciálami M.C., o níž se domnívají, že by mohla být Cervantesovou hrobkou. Dokud ale nedokončí všechny testy, nadšení veřejnosti a milovníků literatury raději brzdí a nehodlají nic potvrdit.
Kulturní a historický význam autora Důmyslného rytíře Dona Quijota de la Mancha je obrovský nejen pro Španělsko, které spisovatele označuje za otce moderního románu. Třeba Čech Milan Kundera ho ve své eseji nazval jedním ze zakladatelů Novověku.
Hlavní hrdina, stárnoucí chudý šlechtic, se pod vlivem rytířských románů stane také rytířem. Se svým zbrojnošem Sanchem podnikne mnoho dobrodružných výprav. Při jejich popisu Cervantes dokazuje, že už před čtyřmi stoletími skutečně zvládal zlaté pravidlo moderního románu – tedy vyprávět fikci tak, aby ji přijal a vstřebal čtenářův intelekt.
Rytíř smutné postavy, který svými sny a ideály naráží na realitu, přinesl Cervantesovi věčnou slávu, ačkoliv on sám zemřel v bídě. Kniha se pak vydávala ve velkých nákladech a v nejrůznějších edicích. Jednou z nejkrásnějších je ilustrovaná verze z roku 1773, známá jako Ibarrův Don Quijote. „Je to kniha jako Bible, kterou můžete otevřít kdekoli a na dané stránce najdete radu, možná i nějakou útěchu pro každodenní život,“ říká o ní ředitel Královské akademie pro jazyk Darío Villanueva.
Rytíř-snílek a jeho zbrojnoš-realista se vryli do španělského podvědomí asi jako Švejk v Česku. I proto se místa ve Španělsku, kde Miguel de Cervantes žil, stávají něco jako poutním místem, a nejen pro turisty.
