Praha - Spisovatel, básník a dramatik rakouského původu Peter Handke převzal v Brožíkově sále Staroměstské radnice Cenu Franze Kafky. Autor, vzbuzující kontroverzní postoje svými výroky a činy (mj. oslavná řeč na pohřbu bývalého prezidenta Jugoslávie Slobodana Miloševiče), je devátým laureátem tohoto ocenění; před ním sošku, jež je zmenšenou podobou pražského pomníku Franze Kafky od Jaroslava Róny, získali například Philip Roth, Elfriede Jelineková nebo vloni Haruki Murakami - za dílo, které „oslovuje čtenáře bez ohledu na jejich původ, národnost a kulturu, tak jako dílo Kafkovo“.
„Kafka je pro mě velkým prorokem. Dřív jsem ho tak hodně bral, pak jsem se zaměřil i na jeho jazyk, styl psaní. Velmi ho obdivuju,“ přiznal Handke. Podle ředitelky Centra Franze Kafky mají Handkeho díla s díly slavného pražského německého spisovatele poměrně dost společného: „Jestliže někdo má rád literaturu, kterou psal Franz Kafka, tak u něho můžeme najít mnoho nechci říct podobného, ale v podstatě styl psaní je leckdy podobný.“
Peter Handke se narodil roku 1942, vystudoval práva a po častých cestách a dlouhých pobytech v zahraničí žije nyní ve Francii. Už jeho raná díla z druhé poloviny 60. let vzbudila ohlas: mimo jiné experimentální takzvané mluvené hry (Sprechstücke), vytvořené v obsahové i formální opozici k obvyklému dramatu.
V dalších svých dílech, prózách i dramatech tematizuje problematiku komunikace, jazyka i otázky existenciální. Jeho bibliografie čítá desítky titulů, spolupracuje s filmem - je mimojiné spoluautorem scénáře k filmu Nebe nad Berlínem, který v roce 1987 natočil Wim Wenders. V současnosti ale podle svých slov novou knihu nechystá. „Teď se zajímám o fotbal, basketbal, knihy, čtení a děti,“ prohlásil.
Před deseti lety uvedlo pražské Divadlo Komedie dramatizaci proslulé Handkeovy novely Zvláštní žena. Pro režiséra Jana Antonína Pitínského ji tehdy zdramatizoval Marek Horoščák. Novela Pitínskému učarovala i přes to, že příběh o tom, jak manželka opouští svého muže, lze podle něj nalézt snad v každém pátém románu. „Handke ho napsal bez hysterických scén, věcně, až dětsky, ale s o to větší lítostí a trpkostí,“ řekl tehdy režisér.
Do českého jazyka se tvorba nekonvenčního autora překládala od konce 60. let; v roce 1980 vyšly v Odeonu prózy Nevyžádané neštěstí, po roce 1989 se jeho tvorbě věnuje hlavně nakladatelství Prostor a jeho prostřednictvím nejlepší čeští překladatelé z němčiny: Tři pokusy (1993), Dětský příběh: Číňan bolesti (1997); Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu (1999) či Don Juan (ve vlastním podání) (2006).
