Praha – Autorské psaní jako pomoc v boji proti drogové závislosti má svůj smysl, jak ukázala soutěž Moje cesta ke svobodě pořádaná sdružením Podané ruce. Sborník obsahující texty klientů drogových služeb vyšel u příležitosti třetího ročníku soutěže, který má vedle části výtvarné i literární. Kniha obsahuje básně, úvahy nebo povídky lidí, kteří se potýkali nebo potýkají s následky drogové závislosti.
Nejde o nejvyšší patra literatury, ale autentičnost a upřímnost textů přináší čtenáři silný zážitek, píše se v anotaci ke knize. Psát může každý, někteří dokonce psát musí, vysvětluje jeden z oceněných autorů Martin Cina. „Když jsou lidé v období, kdy abstinují, když se snaží žít bez drog, probouzí se v nich vnitřní život, který drogami odsunuli,“ říká.
Do literárního sborníku se dostalo 23 textů. Jejich autoři se v nich ohlížejí především za svou drogovou závislostí, kriticky hodnotí minulost a se skepsí i nadějí očekávají další dny. Základní téma je však stejné pro všechny texty – nebýt nezávislým, být svobodným.
Účast v soutěži Má cesta ke svobodě otevírá klientům jejich vnitřní život, poničený drogovou závislostí. Zároveň chce otevřít oči i veřejnosti, což je úkol možná ještě těžší. „Lidé se dozvědí, že uživatelé drog se jen neničí nebo neničí ostatní, ale také něco umí a mají v sobě určitou tvořivost,“ doufá Pavel Nepustil ze sdružení Podané ruce.
V porotě literární soutěž zasedal mimo jiné i básník Ivan Martin Jirous, který dodává: „Důležité je, že cítí podanou ruku a vědí, že v tom nejsou sami a někdo jim pomůže. Nemyslím tím finančně, ale i morálně. Uvědomují si, že přesto, co se z nich skrze narkomanii stalo, jsou také lidi. Na to vždycky zmiňuji citát z jedné básně mého milovaného básníka Bertolta Brechta, že začít znovu můžeš i z posledního dechu.“
