Ve Francii je poprvé k vidění výstava obrazů písničkáře Boba Dylana. Vystavuje je v Provenci, v uměleckém parku, který vymyslel a realizoval irský hoteliér a sběratel umění Paddy McKillen. Dylan sem umístil také dílo vytvořené ze železničního vagonu – se zachováním skutečných rozměrů.
Pozemek zasvěcený umění a architektuře zabírá dvě stovky hektarů, nachází se u luxusního objektu Château La Coste na jihu Francie. Mezi vinice nedávno přibyla i dosud největší socha Boba Dylana. Znázorňuje železniční vagon ve skutečném rozměru a stojí na kolejích. Stěny vozu jsou vytepané z kovových tyčí, tvoří dohromady sestavené kruhy, kola, nářadí, řetězy nebo žebříky.
Sám autor vyzdvihl podle webu the Guardian „obrovskou energii díla“, v němž kov upravil tak, aby „představoval klid, mír a ticho“.
Železnice není pro Dylana překvapivým motivem. Objevuje se v jeho písních a vztah k pražcům a vlakům přiznal i v memoárech. Vlaky vnímal jako neoddělitelnou součást dětství. „V mém rodném městě nebylo místo, kam byste mohli jít, aniž byste alespoň nějakou část dne nemuseli zastavovat na křižovatkách a čekat, až projedou dlouhé vlaky,“ cituje The Guardian z jeho pamětí Kroniky I.
Ve společnosti Gehryho či Matisse
Dylan v Provenci zároveň představuje i své obrazy. Podle jeho vlastních slov spojují jeho plátna s touto částí Francie především světlo a barvy. Vznikly podle skic, které si písničkář dělal během svých turné po Evropě a Spojených státech na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Do obrazů své vzpomínky převedl o dvě dekády později.
Přestože lze některá místa identifikovat, Dylan se původním námětem nechával pouze inspirovat a pak ho rozvinul po svém. Čtyřiadvacet obrazů bude vystaveno v galerii do půlky srpna, další jeho umělecké předměty zůstanou v parku trvale. Společnost jim dělají práce, které vytvořili Frank Gehry, Tadao Ando, Henri Matisse, Tom Shannon nebo Jean Nouvel. Výstavní síň navrhl italský architekt Renzo Piano.
