A to se zaťatou pěstí na srdeční krajině a pěkně od podlahy. Ale hlavně se po tom, co nám tu předvádí, už nedá ničemu věřit, na nic spolehnout a kde složit hlavu s klidným pocitem, že o ni do rána nepřijdete! Nejlépe střežený, nejsilněji opevněný a nejdokonaleji chráněný dům na světě - padl. A nejmocnější muž tohoto světa se (pokolikáté už?!) dostal do špinavých pracek pošahaných, teroristických vidláků, kteří z Bílého domu strhli americkou vlajku (což by samo o sobě bohatě stačilo na to, aby dostali pořádně přes držku). Ale oni chtějí ještě mnohem víc!
A tak musí nastoupit těžká váha Gerard Butler, protože tohle není džob pro Falcony z Andrewsovy spojené základny, ani ranaře z výsadku Bravo Delta, Seal Team Six nebo partu Rangerů. Tohle chce pořádnou, sólovou, rukodělnou práci ve stylu Johna McClanea nebo v nejhorším Stevena Seagala (před tím, než začal točit polsko-rumunsko-ukrajinské koprodukce). Možná by na to stačil i Kiefer Sutherland, trénovaný na čtyřiadvacetihodinové šichty a zachraňování amerických prezidentů, nebo plukovník Braddock Chucka Norrise a jeho kultovní vysoký kop s otočkou. Jenom se už rychle musí objevit někdo, kdo severokorejské hajzly vykostí a americkou vlajku pozvedne znovu tam, kam patří. Vymakaný útok na Bílý dům totiž právě začíná!
Buď se hned na začátku smíříte s tím, že tohle je totální výplach, který si můžete, když vypnete hlavu a přepnete na první signální, užít, neboť je v rámci žánru docela zábavně a tempařsky natočen - nejste-li ovšem alergičtí na devastující akci, hypertofický patriotismus a zpruzeně se stále obviňujícího Gerarda Butlera – nebo uděláte stejnou chybu jako tvůrci tohoto opusu a vezmete to vážně, a to pak budete chvíli trpět a pak se skučivým kvílením stejně vyběhnete ze sálu.
Všechno začalo zhruba před osmnácti měsíci v předvánočním Camp Davidu a to hlavně proto, aby vám bylo na první dobrou jasné, že být prezidentem Spojených států není džob pod penzí, ale hlavně z čeho pramení Butlerovy výčitky, traumata a repliky typu „Když už jsem tady, tak mě využijte!“ Tehdy někdo (nikdy se nedozvíme kdo a proč) zaútočil na prezidentskou kolonu, jejíž bezpečnost měl, jako velitel prezidentské ochranky, v popisu práce.
Byla to krutá noc, v níž se stal prezident vdovcem, jeho syn polovičním sirotkem a Gerard Butler, navzdory tomu, že tehdy udělal, co mohl a měl, štvancem vlastních výčitek. Odřízli ho od práce v terénu a posadili do kanceláře na ministerstvo, aby se tu vzpamatoval, což bylo pro starého rangera Butlera stejně zničující, jako kdybyste žralokovi zakázali plavat. A tak, když zaslechl první kulometné salvy a exploze, kterými Severokorejci zahájili nálet na Washington, upaloval do Bílého domu kompenzovat stále živé vánoční fiasko, až se mu za zrohovatělými rančerskými patami prášilo.
A nijak mu netrhalo žíly, což bych vřele doporučoval i vám, jak mohlo letadlo teroristů kroužit nad městem a poměrně dlouho a úspěšně ostřelovat ulice a Bílý dům, jací dementi by museli být v Soulu, když svého premiéra poslali na citlivou diplomatickou misi do Spojených států s týmem, který prakticky kompletně tvoří fanatičtí teroristé ze Severu, proč je dojezdová vzdálenost záchranných jednotek patnáct minut, když se dá tenhle barák obsadit za třináct, a kdo mohl příbuzným rákosníků bouchnout supertajnou novou zbraň Pentagonu Hydru 6, která bude zanedlouho ze střechy Bílého domu kosit americké bojové vrtulníky.
Úvahy o tom, jak tam tohle monstrum (i při známé pracovitosti Asiatů) tito tak rychle dostali, smontovali a seřídili, ponechme úplně bokem, neboť by to bylo jenom hnípání do již otevřených ran. V tomhle jednosměrně nastaveném spektáklu totiž nejde o to, jak věrohodně se záporáci dostávají do svých pozic, ale o to, jak razantně a přesvědčivě je z nich Butler vykouří.
A o tom, že vykouří, snad nikdo soudný a filmově příčetný nepochybuje, protože jinak by tohle celé ztrácelo smysl. Takhle to režisér Antoine Fuqua (Střelci na útěku, Training Day) nastavil a takhle to taky, v duchu akční béčkové narace, poetiky a vizuálu, funguje. A proto to tak vidí i starými zabijáckými instinkty opět vybavený, znovuzrozený elitní agent Butler. Ten ovšem nemá čas myslet na blbosti (viz výše), neboť před sebou vidí zajatého amerického prezidenta, jeho syna, kterého šikmoočky nesmí najít (protože by to byla silná páka na tátu), a brutálně zmlácenou ministryni obrany, plazící se kalužemi vlastní krve a přísahající věrnost vlajce své země.
Tihle všichni potřebují pomoc, a tak Butler magicky prokličkuje do trosek Bílého domu, salvami rotačních kulometů, v nichž umírá i poslední agent ochranky, aby bylo všem jasné, že je na všechno úplně sám, načež zběsilé akční tempo masového zabíjení zákonitě opadne a vystřídají ho mrtvé „kusovky“, jež zanechává jako pomalu chladnoucí vzkazy, že tu je, hlavnímu hajzlovi, se kterým se (nebojte se, že ne) ve finále určitě potká.
Slizký záporák Rick Yune, který své oběti rád drží pod krkem (což se jim mnohdy stane osudným), se podobně hnusně předvedl i v bondovce Dnes neumírej, ale tentokrát jeho záporné grády nemohou konkurovat sympatické mlátičce Gerardu Butlerovi. Bez něj, jeho drsných hlášek a smrtelných úderů by navzdory salvám a explozím byla v Bílém domě v podstatě nuda. Aaron Eckhart sice vypadá jako prezident a většinou se tak i chová, ale jako chlap toho už zas tolik nepředvede, což činí úvodní sekvenci boxerského tréninku, která platonicky naznačovala, že by jich také mohl pár rozdat, vcelku zbytečnou (jen si vzpomeňte na akčního Harrisona Forda v Air Force One).
Možná vás napadlo, proč tu nebyl nasazen černý prezident nebo alespoň sympatický a spolupracující černý policajt (viz Smrtonosná past). Jakoby to Fuqua předpokládal, nabízí charismatického Morgana Freemana jako tiskového mluvčího, kterému je prezidentský úřad dočasně svěřen, když všichni, kdo měli nárok před ním, jsou buď mrtví, nebo teroristy zajatí. Tak vidíte, je tady (skoro) všechno, co se dalo čekat.
Pád Bílého domu osciluje mezi Air Force One, Smrtonosnou pastí a Přepadením v Pacifiku a Antoine Fuqua s tím rozhodně nemá problém, potvrzuje cit pro béčkový film a bezstarostně na sebe systematicky lepí standardní žánrová klišé. A také naplňuje očekávané, irituje ty, kteří marně žádali víc, a naplňuje mručivým uspokojením ze slušně natočené, relaxační ptákoviny diváky, kteří správně odhadli, na co jdou. A ti to také dostanou. A to je dobře, řekl bych. Protože když si někdo objedná chutného utopence, nemůže čekat, že bude chutnat jako delikátní lanýže z Périgordu.
OLYMPUS HAS FALLEN / PÁD BÍLÉHO DOMU. USA 2013, 119 min, české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Antoine Fuqua. Scénář: Creighton Rothenberger, Katrin Benediktová. Kamera: Conrad W. Hall. Hudba: Trevor Morris. Hrají: Gerard Butler (Mike Banning), Aaron Eckhart (prezident Benjamin Asher), Rick Yune (Kang), Morgan Freeman (mluvčí Trumbull), Finley Jacobsen (Connor Asher), Dylan McDermott (Forbes), Angela Bassettová (Lynn Jacobsová). V kinech od 11. dubna 2013.
