Chci zabít člověka. Nevím, jak se jmenuje, jak vypadá, ale chci ho zabít. Pomsta jako cíl. Smrt jako nevyhnutelnost. Vina a trest. Všechno pomíjí, ale všechno nepomine. Bestie musí zemřít, dnes ve 20:55 na ČT2 v rámci cyklu Velikáni filmu.
V bretaňské vesnici srazí auto malého chlapce. Řidič ale ani nezpomalí a ujede. Tragédií začíná film francouzského režiséra Claudea Chabrola Bestie musí zemřít (1969) a tragédií také končí, v obou případech provázený Brahmsovými Čtyřmi vážnými zpěvy, vytvořenými na biblické texty. Smrt a písně o smrti rámcují psychologické drama antických rozměrů, téma zločinu a násilí, k němuž se Chabrol, představitel francouzské nové vlny a obdivovatel Alfreda Hitchcocka, ve svých snímcích opakovaně vracel.
Ve filmu Bestie musí zemřít se nesoustředí na rozplétání kriminální zápletky ani zobrazování násilí, přes psychologii postav spřádá drama o vině a trestu. Pozvolna a stísněně směřuje od počáteční tragédie k závěrečné, obloukem, po němž otec zabitého chlapce, spisovatel Charles Thénier (Michel Duchaussoy), krok po kroku postupuje ke svému cíli – pomstě za smrt svého syna.
- Bestie musí zemřít / Jean Yanne, Michel Duchaussoy zdroj: ČT
- Bestie musí zemřít / Caroline Cellier, Michel Duchaussoy zdroj: ČT
Své úvahy sdílí Charles s diváky prostřednictvím deníku. „Mou výhodou je trpělivost a čas. Mohu ho hledat celý život,“ zapisuje si. Pomsta je pevným bodem, o nějž se může opřít, a zároveň zdrojem nekonečné bolesti z prohry, jíž se při falešných nadějích a stopách nelze vyhnout. Zastiňuje ale bolest ze smrti syna, kterou si nedovolí nechat vyplout napovrch, až na několik slabých momentů, a která je o to víc hnacím motorem jeho pomsty.
Charles spoléhá na náhodu, přestože, jak se později ukáže, jen náhodě úspěch pomsty nenechá. Předstírá lásku i přátelství, aby se dostal co nejblíže k viníkovi (Jean Yanne), bezcitnému hulvátovi, tyranizujícímu a zesměšňujícímu své blízké. Ztělesňuje zlo bez špetky čehokoli, co by jeho jednání mohlo ospravedlnit. „Když člověk žije jako bestie, tak nemá větší cenu než bestie a jako bestie musí zemřít.“
Zdálo by se, že je jasné, kdo je viník a kdo oběť, kdo si zaslouží trest a kdo spravedlnost, ale tak jednoznačné to není. Je vražda na tyranovi zločinem? Ptá se Chabrol svým filmem, vypůjčíme-li si citaci použitou v jiném kontextu, ale předkládající stejnou otázku. Může člověk v podstatě dobrý a se svědomím zabít jiného člověka z pomsty, aniž by se sám cítil vinný? Aniž by vinný byl? Zaslouží si za svou vinu trest? Dokáže nenávist to dobré v člověku zatvrdit úplně? Platí oko za oko?
Que la bête meure, Francie, 1969. Režie: Claude Chabrol. Scénář: Claude Chabrol a Paul Gegauff podle stejnojmenného románu Nicolase Blakea. Kamera: Jean Rabier. Hrají: Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi.
