Nedaleko pražského Kačerova začalo fungovat první divadlo pro batolata v Česku. Prostor nazvaný KUK chce střídat inscenace pro nejmenší diváky s hernou. Pro děti ve věku 0+ hrají i jiné tuzemské scény, i když jejich repertoár necílí primárně na batolata. V kladenském divadle vedlo jedno takové představení dokonce ke sporům.
Divadlo KUK avizuje, že je prvním kulturním prostorem pro batolata v Česku, a upřesňuje, že se zaměřuje na děti od deseti měsíců do pěti let. Podobná divadla existují v Evropě od osmdesátých let.
KUK navazuje na stejnojmenný festival pro batolata, který se koná v Praze a v Plzni. Na něm si pořádající Studio Damúza ověřilo, že o taková představení je zájem. „Většina akcí byla vyprodaná mnohem dříve, než vůbec začala, a tam přišla myšlenka, že by bylo skvělé mít stálý prostor, abychom mohli uspokojit poptávku po akcích pro nejmenší,“ uvedla ředitelka Prostoru KUK Zuzana Cajtlerová.
Vhodný prostor pro stálou scénu našlo studio v bývalém kině Kačerov. Zafinancovat proměnu kinosálu na divadlo pomohla i sbírka na crowdfundingové platformě. Hlavními diváky jsou batolata, počítá se tedy s tím, že při představení můžou jíst, mluvit, odejít a zase se klidně vrátit zpět. „Děti se učí pozorovat různé vjemy, ukazujeme jim různé předměty, zvířátka. Důležitá je také hudba,“ vysvětlují herečky Diana Čičmanová a Miroslava Bělohlávková.
Ve dnech, kdy KUK nehraje, se z divadla má stát herna pro děti od deseti měsíců do tří let. KUK nesáhl po prefabrikovaném dětském koutku, ale vytvořil prostor pro hraní ve spolupráci se scénografy.
V Polárce zkoumají, co je „doma“ a co šeptají stromy
Festival pro úplně nejmenší děti pořádá také brněnské divadlo Polárka, letos v únoru se Mimiart uskutečnil počtvrté. „Představení pro děti v kategorii 0+ jsou specifická. Při jejich tvorbě musíme respektovat základní vývojovou psychologii. Malé děti ještě nerozumí příběhové lince, a tak spíše než na příběhu stojí představení na emočním oblouku,“ vysvětlovala při přípravě druhého ročníku dramaturgyně Alžběta Michalová.
Divadlem pro diváky do tří let se nicméně Polárka zabývá delší dobu. I když v aktuálním programu do začátku letních prázdnin nabízí jen příběhy pro děti za touto věkovou hranicí, v repertoáru má hned několik produkcí pro batolata. Například prostřednictvím hry Co je moje doma prozkoumávají děti planetu Zemi, v představení Co šeptají stromy?, uvedeném letos v obnovené premiéře, zase poznávají, jak takový strom vypadá v různých ročních obdobích. Pro „nedávno narozené diváky a divačky“ uvádí Polárka také Věci, nad kterými se tají dech.
Hry často umožňují zapojení co nejvíce smyslů a herce nepřekvapí, že malí diváci si budou chtít loutky a rekvizity nejspíš osahat. „Nejmladší diváky je potřeba zaujmout jinak než textem. Představení jsou hodně založena na vizuálních prvcích. Hry jsou často interaktivní, dětem je umožněn pohyb po jevišti i v hledišti. Hry vždy mají nějaké téma, aby zaujaly i dospělé, kteří s dětmi přijdou, nesmí však nudit batolata,“ podotýká umělecký šéf Divadla Polárka Jiří Hajdyla.
Minor prověřuje rodičovské rady
Pětasedmdesát let trvající tradici v hraní pro děti má pražské Divadlo Minor, které navazuje na Ústřední loutkové divadlo. Ty tam jsou ale takzvané javajky, s nimiž předchůdce Minoru hrával, tedy loutky podle sovětského vzoru, které se vodí a ovládají zdola.
Repertoár Minoru zahrnuje dvě inscenace vhodné pro děti už od dvou let. Tou první je půlhodinová verze pohádky O veliké řepě, druhou novější Špunt, v níž inscenátoři zkoumají spolehlivost a ověřitelnost rodičovských rad typu „neběhej, nebo upadneš“ a „postel není trampolína“.
Minor trvá na tom, že je divadlem pro všechny. „Máme stále vyprodáno. I představení pro dvouleté hrajeme i pro jejich rodiče,“ poznamenal u příležitosti letošního výročí ředitel Minoru Jan Jirků.
Bato a Lato v ostravském Divadle loutek
Divadlo loutek Ostrava představilo v roce 2018 nové hrdiny na scéně – inscenace Bato a Lato se stejnojmennými postavičkami byla určena pro děti od půl roku do dvou let. O čtyři roky později navázalo divadlo novým příběhem, v němž hrdinové i diváci povyrostli – v publiku by měly zasednout děti starší dvou a mladší čtyř let.
„Nový příběh postaviček Bata a Lata si tentokrát hraje s napětím a legrací, kterou s sebou nese to, když zmizí světlo, a co se děje v noci, když je tma a ticho. V atmosféře klidu rozezvučí Bato a Lato různé věci, objekty a předměty,“ popsala u příležitosti premiéry mluvčí divadla Tereza Zlámalová inscenaci s názvem Bato! Lato! Kde je světlo?
Plně podle ní využívá principu hry, který je pro děti právě v tomto období důležitý. Scéna připomíná kouzelné hřiště. Vychází z toho, že hra světla a stínů většinu dětí daného věku fascinuje. Světlo v inscenaci reaguje na hudbu a zvuky a naopak hudba reaguje na světelné podněty.
Beránek a pejsek v Naivním divadle Liberec
Naivní divadlo Liberec náleží ke scénám, které se zaměřují především na dětské a dospívající návštěvníky. K nejúspěšnějším tamním inscenacím patří ta O beránkovi, který spadl z nebe, nominovaná na Cenu Divadelních novin. Jednoduchý příběh pro dvouleté děti o holčičce, která se pokouší vrátit beránka zpátky na oblohu, byl před deseti lety první inscenací cílící na „předškolkové“ publikum v novodobé historii scény.
V aktuálním repertoáru má pro dvouleté publikum inscenaci s citoslovečným názvem Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! a s podtitulem „o pejskovi a vlacích“. Stojí za ní stejný tým jako za úspěšným „Beránkem“. Společné oba příběhy mají i to, že se obejdou téměř beze slov, o to více jsou „plné zvuků, nálad a pocitů“.
Pro předškolní děti pak Naivní divadlo i letos připravilo festival Mateřinka, přehlídka loutkové tvorby se uskuteční od 10. do 14. června. Přijedou také zahraniční soubory.
BatoLaterna v Národním divadle
Se svou historicky první inscenaci pro věkovou kategorii 0+ přišlo před třemi lety Národní divadlo, respektive Laterna magika. Nazvalo ji BatoLaterna. „Malý divák nepotřebuje pohádkový souboj dobra a zla ani časovou posloupnost. Stačí mu postupně dávkovaná překvapení, která aktivizují smyslové vnímání a pomáhají rozvíjet to, co už dítě zná, nebo porozumět něčemu novému,“ uvedla k premiéře choreografka a režisérka Hana Strejčková.
Na jevišti vznikl hrací prostor, v němž tanečníci a mimové zapojují do hry různé abstraktní objekty. Nonverbální představení se postupně mění v hernu. „Vše, co se na jevišti děje, jsou předem nazkoušené a promyšlené situace, připravené na to, že do nich děti budou zasahovat. Nepodbízíme se jim lacinou infantilitou, ale snažíme se naladit na jejich vlnu vnímání. V inscenaci se nemluví běžným slovníkem dospělých, ale citoslovci, zvuky, vibracemi, pohybem a manipulací s objekty,“ dodala režisérka.
Nejmenší zabaví i Hurvínek či Gumák
Z pražských stálých scén na diváky od roku do tří let myslí i třeba Divadlo Spejbla a Hurvínka. Slavné postavičky se tak v příbězích přizpůsobených publiku v batolecím věku podívají pod moře a se psem Žerykem pak i do vesmíru.
Z mimopražských scén zve už půlroční děti do hlediště Divadlo Drak v Hradci Králové. Vytvořili pro ně inscenaci Tichohoří Gumák, která nestaví na vyprávění, ale inspiruje se výtvarnou a grafickou poezií, dadaismem i dětskými říkankami. Divadlo Drak si své budoucí obecenstvo snaží „pojistit“ navíc tím, že při vítání občánků předává nedávno narozeným obyvatelům města i čestnou vstupenku do divadla.
Další ze zavedených tuzemských scén hrajících pro malé diváky, plzeňské Divadlo Alfa, na aktuální inscenace doporučuje návštěvu až od tří let.
Spor kvůli MáMě
V kladenském městském divadle Lampion vyvolala rozruch letošní premiéra inscenace MáMě, vhodná pro děti od deseti měsíců do tří let. Spor odstartoval krátký spot, v němž se objevila látka připomínající vaginu. Vedení města na necelé dva dny pozastavilo zkoušky, na což několik členů divadla reagovalo podáním výpovědi, včetně uměleckého šéfa Jana Vejražky. Uskutečnil se také happening na podporu umělecké svobody.
