Praha - Sedm básnických sbírek Aleny Nádvorníkové v jediné publikaci vydalo nakladatelství Arbor vitae. Významná spisovatelka, historička umění, znalkyně art-brut a výtvarnice, od roku 1972 členka surrealistické skupiny, česká autorka s úzkým napojením na Francii jí oslavuje své sedmdesátiny.
Alena Nádvorníková se narodila v Lipníku nad Bečvou a vystudovala výtvarnou výchovu a český jazyk v Olomouci. Psát začala záhy: „Básně jsem psala úplně jako děvče, ale to jsou hrozné věci. Jak už se tak píšou, že jsem nešťastná a nikdo mě nemá rád.“
Drobounké kresbičky spojené s písmem
Poezie, výtvarné umění a život jsou pro Nádvorníkovou skloubeny. V umělecké dílo proměňuje nejen bílé listy a prázdné galerijní prostory, ale i vlastní byt, na jehož stěny ráda kreslí. „Začalo to v Olomouci, kdy jsem kreslila na balkón, protože dál byly nasazené ruské armády, takže aspoň ve vzteku jsem kreslila na zeď. Kreslím tak zvané kresbo-básně, jsou to drobounké kresbičky spojené s písmem.“
V 80. letech žila Alena Nádvorníková ve Francii, kde získala i občanství. Do Prahy se vrátila ještě před revolucí v roce 1987. „Jezdila jsem sem pořád. Vozila knihy přátelům, tehdy především surrealistům, ale nejenom,“ vzpomíná. Od devadesátých let se věnuje koncipování výstav a psaní.
Loni měla Alena Nádvorníková retrospektivní výstavu v Paříži a zároveň vydala i česko-francouzskou monografii. Nyní Arbor vitae vydává souborné vydání básnického. Její poezie bývá kvůli zaměření Aleny Nádvorníkové řazena k surrealistické linii českého básnictví, je však velmi originální a těžko bychom pro ni v české poezii 20. století hledali obdobu. Důležitou roli tu hraje hudba slov, asociace i rytmus.
