Tokio – Japonsko opět trochu posunulo hranice světa robotů. Na úvod dvoudenní umělecké přehlídky v Tokiu představilo vybranému publiku herečku-androida. Režisér představení, v němž účinkovala, tvrdí, že přitáhne spoustu diváků. Zatím to tak nevypadá, stále jí chybí ladnost pohybů a působí trochu strnule. Divadelní kus nazvaný Sbohem se točí kolem androida-pečovatelky, která recituje smrtelně nemocné ženě poezii.
Android hraje v divadle
„Neznamená to, že by robot nahradil na jevišti živé lidi. Je to spíš nový typ herce, který vstupuje do divadelního světa,“ domnívá se režisér hry Sbohem Oriza Hirata. Pracovat s androidem pro něj představuje velkou výhodu – nikdo se s ním o roli nedohaduje a má vždy poslední slovo. Text se robot učit nemusí, oddeklamuje ho za něj živý herec v zákulisí.
„Pro mě jako režiséra není nic cennějšího než robot-herec. Když nehrají podle mých představ, mohu to vždycky vyřešit, pokud tomu věnuji dost času. A publikum je miluje,“ dodává Hirata. Živí herci si ale pořád na své umělé kolegy nemohou zvyknout. „Cítím se na pódiu trochu osamělá, je tam určitý odstup. Robot je v jasně daném postoji, mluví, ale chybí tam lidskost, kontakt,“ tvrdí například jedna z hereček v představení Sbohem Bryerly Longová.
2 minuty
Roboti v divadle
Tvůrce robota-herečky Hiroši Išiguro namítá: „Android může být lidským hercům velmi podobný. A co víc, dokážeme stvořit dokonalého herce zosobňujícího ty nejlepší herecké techniky lidí. Ať už jde o výraz ve tváři a pohled, pohyb, nebo mluvení.“
Robot, který se představil na japonské přehlídce, je zjednodušenou verzí složitějšího robota z ósacké univerzity. K rozpohybování jeho úst, tváří, očí a krku stačí jen 12 servomotorů. „Vypadá jako robot a hraje jako robot,“ prohlásila jedna z divaček představení. Návštěvníci přehlídky přesto ocenili drobný detail – hrudník robota se při hře pohybuje, jako kdyby dýchal.