Tokio – Japonsko opět trochu posunulo hranice světa robotů. Na úvod dvoudenní umělecké přehlídky v Tokiu představilo vybranému publiku herečku-androida. Režisér představení, v němž účinkovala, tvrdí, že přitáhne spoustu diváků. Zatím to tak nevypadá, stále jí chybí ladnost pohybů a působí trochu strnule. Divadelní kus nazvaný Sbohem se točí kolem androida-pečovatelky, která recituje smrtelně nemocné ženě poezii.
„Neznamená to, že by robot nahradil na jevišti živé lidi. Je to spíš nový typ herce, který vstupuje do divadelního světa,“ domnívá se režisér hry Sbohem Oriza Hirata. Pracovat s androidem pro něj představuje velkou výhodu – nikdo se s ním o roli nedohaduje a má vždy poslední slovo. Text se robot učit nemusí, oddeklamuje ho za něj živý herec v zákulisí.
„Pro mě jako režiséra není nic cennějšího než robot-herec. Když nehrají podle mých představ, mohu to vždycky vyřešit, pokud tomu věnuji dost času. A publikum je miluje,“ dodává Hirata. Živí herci si ale pořád na své umělé kolegy nemohou zvyknout. „Cítím se na pódiu trochu osamělá, je tam určitý odstup. Robot je v jasně daném postoji, mluví, ale chybí tam lidskost, kontakt,“ tvrdí například jedna z hereček v představení Sbohem Bryerly Longová.
Tvůrce robota-herečky Hiroši Išiguro namítá: „Android může být lidským hercům velmi podobný. A co víc, dokážeme stvořit dokonalého herce zosobňujícího ty nejlepší herecké techniky lidí. Ať už jde o výraz ve tváři a pohled, pohyb, nebo mluvení.“
Robot, který se představil na japonské přehlídce, je zjednodušenou verzí složitějšího robota z ósacké univerzity. K rozpohybování jeho úst, tváří, očí a krku stačí jen 12 servomotorů. „Vypadá jako robot a hraje jako robot,“ prohlásila jedna z divaček představení. Návštěvníci přehlídky přesto ocenili drobný detail – hrudník robota se při hře pohybuje, jako kdyby dýchal.
