Amy: Brilantně zdokumentovaná anatomie jedné sebedestrukce

Amy Jade Winehouseová měla život vykolíkovaný popem, soulem, jazzem a R&B - či z jiného pohledu hudbou, texty, alkoholem, drogami, láskou, depresemi a strachem ze slávy. A mistr britského, osobního a empatického dokumentu, filmový portrétista Asif Kapadia, tohle všechno namixoval jako tvůrce, který nikdy neuhne před pravdou.

Před nějakými pěti léty masivně zabodoval s emocionálně strhujícím, sportovním dokumentem Senna. A teď přichází s dalším dokumentárním klenotem, příběhem geniální židovské holky ze severního Londýna, která za svoji slávu a ceny Grammy, zaplatila členstvím v Klubu 27, kde dneska možná jamuje s hvězdami své branže, kteří se, tak jako ona, nedožili osmadvaceti.

Byla přirozeně inteligentní, ale také schopna neuvěřitelně silných, citových vztahů a to nejen k hudbě, ale třeba i ke svému dočasnému manželovi Blakeovi, který se na jejím osudu hodně podepsal. A také to byla holka, která chtěla být milována, nesnila o slávě a nebažila po tom stát se hvězdou, protože dlouho netušila, že se zpíváním bude živit. Chtěla zpívat, protože jí to šlo a také jí to dělalo dobře a ve svých osobních textech sdělovat to, co prožívá. Dostala se až na vrchol muzikantského Olympu, ale také doprostřed džungle zvané showbyznys a propasti zvané crack, kokain a heroin. Zpočátku to byl veget, který ji nabíjel energií a nápady. Hulit trávu, dostat se do pohody, psát písničky,  sem tam se sjet a sem tam se pomilovat. Co víc chtít od života? Ale čím výš v něm vystoupala, tím víc na ni tlačil a tím těžší ho bylo zvládat.

Tak se tahle rozená jazzmanka, co měla charisma na rozdávání a starou duši v mladém těle, vydala na svoji osudovou cestu, ze které nemínila jen tak uhnout, protože když si vzala něco do hlavy, bylo vymalováno. Šla po téhle cestě přirozeně, bez manýristických ornamentů, s vírou, že hezké se rodí z ošklivého a ochotou vždycky ubalit kámošovi jointa a krásně nahlas se smát. Tahle idyla ale nemohla dlouho vydržet. „Je lepší shořet, než vyhasnout,“ zpívá v jedné ze svých písní Neil Young, jakoby tohle Amy vzkazoval, jakoby tímto napsal její epitaf a zároveň o mnohém vypovídající motto k celovečernímu dokumentu o jejím neklidném životě.

Pod tímhle opusem je hlavně podepsána trojka Asif Kapadia (režisér a scenárista), Chris King (střihač) a James Gay-Rees (producent). I tentokrát věnovali spoustu času rozhovorům s těmi, kteří měli k tématu co říci a i tentokrát jejich výpovědi do snímku zakomponovali nikoli jako “mluvící hlavy„, ale jako asynchrony, podložené relevantním obrazovým doprovodem. A i v tomto případě se jim podařilo vydolovat ze soukromých archivů unikátní záznamy a nahrávky. Promlouvá tu střídavě první manager Amy Nick Shymansky, kámošky Amy Lauren Gilbertová a Juliette Ashbyová, přítel a posléze manžel Blake Fielder a otec Amy, dva muži jejího života, kteří ve vás zřejmě příliš sympatií nevzbudí (však se také Mitchel Winehouse bude možná kvůli svému nelichotivému obrazu ve filmu soudit). A kromě nich si své řekne třeba slavný zpěvák Tony Bennett, hiphoper Yasiin Bey nebo prezident Sony/ATV Music Publishing UK Guy Moot, který s Amy odvážně podepsal první velkou smlouvu a řada dalších.

Tvůrci, v čele s režisérem a střihačem, zvolili přehledný, chronologický koncept vyprávění, v němž akcentují zejména její texty, které jsou i viditelnou součástí dokumentárního vizuálu.
Po jedinečné Amy, křehké dívce v drsném prostředí, tu zbyla dvě alba, která vyšla ještě za jejího života (Frank a Back to Black), veleúspěšný singl Rehab, posmrtně vydané album Lioness: Hidden Treasures, tenhle upřímný a otevřený Kapadiův dokument, který by vás neměl minout, a smutný pocit, že odešla mnohem dřív, než nám mohla sdělit všechno, co měla v duši a na srdci. Jak jednou sama řekla: „Na konci je to vždycky trochu smutný, že jo?“

AMY

Velká Británie 2015, 128 min., české titulky, od 12 let, 2D. Scénář a režie: Asif Kapadia. Střih: Chris King. Hudba: Antonio Pinto. Vystupují: Amy Winehouse a další. V kinech od 6. srpna 2015.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Novináři tvrdí, že odhalili identitu Banksyho. Všichni ji ale znát nechtějí

Agentura Reuters tvrdí, že ví, kdo je Banksy. Pečlivé pátrání její redaktory dovedlo k streetartovému umělci, jemuž se už několik desetiletí daří svou identitu skrývat. Díla tohoto fantoma, komentující břitce sociální či politickou situaci, se „zničehonic“ objevila na řadě míst světa a v aukcích se prodávají za miliony liber. Odhalení Banksyho zní jako senzace, někteří si ale myslí, že by v anonymitě měl dál zůstat.
před 2 hhodinami

Soud předběžným opatřením zakázal televizní vysílání Sbormistra

Obvodní soud pro Prahu 4 předběžným opatřením zakázal televizní vysílání filmu Sbormistr v Česku, sdělil Ivan David, advokát ženy, která na producenty snímku podala žalobu. V příběhu inspirovaném kauzou sbormistra souboru Bambini di Praga Bohumila Kulínského odsouzeného za pohlavní zneužívání nezletilých členek sboru se žena poznala jako jedna z obětí. Tvrdí, že film zasáhl do jejích práv na ochranu osobnosti. Producenty snímku jsou Česká televize, společnost endorfilm, innogy Česká republika a Barrandov Studio.
08:08Aktualizovánopřed 6 hhodinami

V Irsku našli relikviáře ukradené před dekádami z českého kostela

Irská policie zajistila dva pozlacené dřevěné relikviáře z 18. století, které byly podle expertů ukradeny před téměř třiceti lety z českého kostela. S odvoláním na policii o tom informoval server irské veřejnoprávní stanice RTÉ. Ten připomíná, že kostely v některých oblastech Česka byly v 90. letech častým terčem zlodějů a až nyní, po desítkách let, se některé z těchto vzácných předmětů vracejí zpět.
před 6 hhodinami

VideoOd zatýkání po undergroundovém koncertu v Bojanovicích uplynulo 50 let

Před půl stoletím začala Státní bezpečnost zatýkat účastníky undergroundového koncertu v Bojanovicích. Ve vazbě jich skončilo dvacet dva. O tři měsíce později následoval soudní proces. Akce komunistické Státní bezpečnosti proti undergroundovému hnutí v bývalém Československu vyvrcholila odsouzením čtyř protagonistů v září 1976. Konkrétně šlo o Vratislava Brabence, Ivana M. Jirouse, Svatopluka Karáska a Pavla Zajíčka. Událost tehdy sjednotila disidenty a nepřímo vedla ke vzniku Charty 77.
včera v 20:17

Útoky na Írán ničí památky. Režim toho zneužívá, říká íránistka

Válka na Blízkém východě přináší lidské a ekonomické ztráty, ale dotýká se také kulturního dědictví. Poničen už byl Golestánský palác v Teheránu či historické centrum Isfahánu. Právě Írán má v regionu na svém území nejvíc památek zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO. To vyzývá k jejich ochraně v celém regionu.
včera v 17:24

Do cen Magnesia Litera se nejvíce hlásí próza a překlady

V letošních cenách Magnesia Litera se k posouzení sešlo 631 knih, další si ještě vyžádali porotci. Vyhlášení vítězů se uskuteční 18. dubna v přímém přenosu České televize. O výběru nominací mluvil ve Studiu 6 Pavel Mandys z pořádajícího spolku Litera.
včera v 12:31

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
16. 3. 2026

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
16. 3. 2026
Načítání...