Brno - Umělecké happeningy, poezii i scénáře tvoří básník a filozof Eugen Brikcius. Nová kniha s názvem „A tělo se stalo slovem“ o téměř tisíci stranách obsahuje jeho kompletní prozaické i básnické dílo. Brikcius byl hostem Události v kultuře.
Nová kniha obsahuje nejen všechny Brikciovy básně napsané v češtině, latině, němčině nebo angličtině, ale taky povídky, eseje a studie. Pokřtít ji do Brna přijel i bratr bývalého českého prezidenta vědec Ivan Havel: „Já mám rád jeho básničky a jeho vtip používat jazykových hříček, rýmů. Je to génius, Eugenius, v umění veršovat.“
„Tvorba pokračuje do aleluja“
Ačkoliv nová kniha obsahuje veškeré Brikciovy dosavadní texty, posledním svazkem určitě není. Spisovatel už má hotové další. „Je to v jistém smyslu bilanční, ale ne uzavřené, naopak otevřené nové tvorbě, která pokračuje do aleluja,“ říká autor.
Knihu vydaly Větrné mlýny (stránky zde). „Knížka může asociovat samizdat, mění se písma, má zvláštní obal,“ říká šéfredaktor Petr Minařík. „Pěje chválu smyslům a smyslnosti, aniž by pouštěl ze zřetele horizont ducha a úběžník rozumu. Jeho metodou jsou hra a odbočka, jeho řečí je absurdní humor. Demytizuje, aby vytvořil mýtus nový: sebemýtus,“ píší nakladatelé.
Vybraným vtipem může být i název sbírky, který si hraje se slavným veršem prologu Janova evangelia. „Protože je to tělesné slovo, tak přednostně, když to otevřu, tak se objeví přinejmenším jedna báseň milostná,“ usmívá se Brikcius.
Podívejte se na rozhovor i na pořad Neznámí hrdinové:
Brikcius je znám coby autor různých happeningů a mystifikací. Sám hru s realitou vysvětluje takto: „V podstatě jde o to, že mystifikace je skutečností. Vysvětluji to znovu a znovu. Tentokrát ještě lapidárněji: Původní mystifikace přede mnou předstírala, že je, co není, a mystifikace moje předstírá, že je, co je.“
„Je dobré vědět, jak zaplašit splín či podobné úbytě: Trpící maluje tak dlouho krajinu, až vznikne obraz - jedna báseň. Kdo nepřijde na chuť malbě, může ovšem jednu báseň se stejně hojivými účinky rovnou složit. Vždyť krajina není jen optickou modelkou, zaznívá z ní i šeplavý trylek. Kdo má uši k slyšení, je ke krajině přiloží a s ní básní. Když i múze zdá se, že co její milý básní, básni podobá se, je to báseň - jedna báseň.“
Eugen Brikcius / Báseň - jedna báseň
Eugen Brikcius se narodil roku 1942 v Praze. Upozornil na sebe už v šedesátých letech organizací výtvarných happeningů. S komunistickou mocí měl trable již coby čerstvý maturant, na vysokou školu jej totiž přijali až v roce 1966. Po čtyřech semestrech studia pražské filozofické fakulty pak zamířil na londýnskou univerzitu.
Hanobení Sovětského svazu
Na samém počátku 70. let se sice vrátil do Československa, jeho nespoutaný duch ale válčil s nastupující normalizací. V roce 1973 musel na osm měsíců za mříže za „hanobení Sovětského svazu“, které spočívalo ve zpěvu písničky s textem Zahnat Rusy-vrahy do pekel, kam patří, ke kterému nachomýtl vysloužilý příslušník Státní bezpečnosti.
Tři roky po podpisu Charty 77 nakonec Brikcuis zamířil v roce 1980 do emigrace v Rakousku a dokončil v Londýně svá studia. Ve Vídni se živil jako úředník. Jeho latinsky psané básně do češtiny převedené Pavlem Šrutem se ke čtenářům dostaly skrze samizdat.
Po pádu komunistického režimu se Brikcius navázal tu na své konceptuální akce: k těm památným patří slavný pivní happening z roku 1991. Začal také vydávat své sbírky: knížku se Šrutovými překlady latinských básní Cadus rotundus Sud kulatý, Eugeniální verše, Mesón El Centro a další, nyní shrnuté do jedné knihy.
