Vodné a stočné zdraží letos v Česku v průměru o jedno až tři procenta. V některých regionech se ale ceny sníží, uvedlo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) a vývoj cen zveřejnilo také na webu.
Například v Praze se ceny oproti roku 2016 zvýší o 0,28 procenta, v severních Čechách o 0,31 procenta, v Brně o 0,8 procenta a na Ostravsku voda zdraží o víc než jedno procento. V řadě případů cena stoupla pouze o inflaci. Voda zlevní na Olomoucku či ve Starém Plzenci.
Ceny vodného podle sdružení neovlivní vyšší zpoplatnění odběru podzemních vod, které loni navrhovalo ministerstvo životního prostředí, stejně tak jako se do cen stočného nepromítnou zvýšené poplatky za objem a koncentrace jednotlivých ukazatelů znečištění ve vypouštěných odpadních vodách, což byl také návrh z dílny stejného ministerstva.
Pozitivní vliv má také mírné meziroční zvýšení spotřeby vody. „Vzhledem ke skutečnosti, že až 70 procent nákladů na výrobu pitné vody a čištění odpadních vod má fixní charakter, nezávislý na celkové spotřebě vody, je zvýšení spotřeby vody dobrým impulzem k udržení či případnému snížení její ceny,“ uvedl ředitel sdružení Oldřich Vlasák. „Výše ceny vodného a stočného záleží především na místních podmínkách, stavu a potřebě investic do oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury,“ dodal ředitel.
Z porovnání cen jednotlivých provozovatelských společností rovněž vyplývá, že cena vody není primárně odvislá od typu vlastníka provozovatelské společnosti.
„Při podrobném porovnání jednotlivých cen lze nalézt řadu příkladů, kdy ceny vody jsou výrazně pod, ale i nad celorepublikovým průměrem jak u společností, které vlastní města a obce, tak i společností vlastněné českým či zahraničním soukromým kapitálem,“ dodal předseda představenstva SOVAK František Barák.
Větší zdražení se týká především těch společností, které investovaly za pomoci evropských dotací, a nastavený finanční model investice přímo vyžaduje generování peněz z vodného a stočného.
Podle SOVAK je potřeba ročně investovat do obnovy a rekonstrukcí vodohospodářské infrastruktury více než 20 miliard korun, ve skutečnosti je to ale jen něco přes deset miliard korun. „Jestliže je vodárenská infrastruktura v dobrém stavu, nemusíte budovat nové nebo obnovovat velké celky sítí. Můžete si tak dovolit ceny, které kryjí provozní náklady a vytváří fond obnovy. V opačném případě ale musíte generovat finanční prostředky na obnovu z nárůstu ceny vodného a stočného,“ konstatuje předseda představenstva SOVAK František Barák.
V České republice se bohužel v minulosti do vodárenství investovalo velmi málo, míní Barák, i když se to poslední léta napravuje a právě to vede k cenovému nárůstu. „Tam, kde byl špatný stav vodárenské infrastruktury, musely jít zkrátka zisky z vodného a stočného do obnovy a rekonstrukce,“ říká Barák.
Významný vliv na ceny vodného a stočného má také národní legislativa a daňový systém. Nejvíce prostředků z vybraného vodného a stočného (více než 40 procent), získává v současné době na odvodech, daních a poplatcích stát a jeho instituce a Česká republika má tak největší daňové zatížení ceny vodného a stočného v Evropě.
Možnosti snížení cen vodného a stočného v Česku je proto třeba podle Sdružení Sovak hledat zejména ve snížení daní, především daně z přidané hodnoty, která je dnes na vodu ve výši 15 procent. A ve snížení poplatků za surovou vodu placených státním institucím.
Rozhodujícím zdrojem peněz na obnovu je přitom právě vodné a stočné. Výše vodného a stočného přitom patří mezi věcně usměrňované (státem regulované) ceny, na jejichž tvorbě se podílí především vlastníci vodohospodářského majetku, což jsou z více než 85 procent města a obce.
