V rodinných firmách nastává čas předání žezla. Někdy to přináší rozpaky i konflikty

Byznys ČT24: Rodina, základ podnikání (zdroj: ČT24)

Rodinné firmy zažívají velkou vlnu generační výměny a většina z nich na tento úkol není dostatečně připravena. Plán na předání rodinného podniku má jen pět procent z nich. Vyplývá to z průzkumu, který pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků uskutečnila agentura IPSOS mezi 331 rodinnými firmami napříč obory a regiony letos v květnu.

Generační výměna přináší také konflikty mezi zakladateli a nástupci, což potvrzují dvě třetiny dotazovaných firem. Jen těsná nadpoloviční většina vlastníků ví, komu rodinnou firmu předat. Před rokem to bylo ještě 70 procent.

Předat firmu rodinnému příslušníkovi plánuje 57 procent firem, necelá polovina z nich (47 procent) již ví, komu ji předají. Na meziročním poklesu se ale začíná projevovat trend, kdy potomci využívají lukrativních nabídek na trhu práce a upřednostňují před náročností vlastního podnikání často komfortnější zaměstnání u velkých firem.

Rodinných je v tuzemsku podle odhadu asociace 80 procent firem. Přesné číslo nelze říct, protože není stanovená definice, co vlastně rodinná firma je. To chce asociace změnit a prosazuje její uzákonění. To by pak mohlo vést k dalším krokům, třeba ke snížení administrativní zátěže nebo zjednodušení daňové agendy.

Martin a Zdeněk Jahodovi (zleva)
Zdroj: ČT24

Příkladem úspěšného rodinného byznysu jsou Jahodovi. Firmu Emco budují od začátku 90. let. „Začalo to v pronajatém bytě se dvěma kolegy, nakupovali jsme a prodávali,“ vzpomínal na své začátky Zdeněk Jahoda. „Postupně jsme vozili různé potravinářské výrobky a začali jsme se orientovat na to, co se prodávalo a tím jsme brzy přišli do sektoru cereálních snídaní a postupně jsme se stali lídrem,“ uvedl.

Společnost založil v roce 1990, kdy jeho synovi Martinovi bylo 10 let. Ten dnes vede marketing a do budoucna by měl spolu se sestrou podnik převzít úplně.

Zdeněk Jahoda to považuje za bonus, že má firmu komu předat. Může tak uvažovat, co bude za deset, dvacet let. „Investice se pak dělají jinak,“ podotýká a vysvětluje to na příkladu. Před třemi lety investovali do nové výrobny čtvrt miliardy korun. Na modernizaci si půjčili. „Kdybych měl mít rozměr uvažování pět roků, tak bych to nedělal,“ říká šéf Emca. 

Martin Jahoda řekl, že nechtěl nastoupit do Emca jako synáček majitele (nebo jak sám říká „šťastná spermie“). Proto byl nejdříve sedm let v jiné firmě, kde se snažil něco naučit. A to, co se naučil, chce učit i svoje děti. Aby měly zkušenosti a hlavně chtěly převzít firmu zase po něm. 

Příklady českých rodinných firem

Mezi české rodinné firmy patří například Koh-i-noor. Sedmdesát procent holdingu vlastní Vlastislav Bříza. Zbylých třicet pak napůl jeho dva synové David a Vlastislav mladší. 

Otec se synem to je model také v mlékárně Madeta. Tu vlastní Milan Teplý, jeho syn Jan pak ve firmě vede marketingové a obchodní oddělení. 

A příkladem přenechání vedení je největší český řetězec koupelen a kuchyní Siko. Před 25 lety jej založila Jaroslava Valová. Vedení ale v posledních letech nechává hlavně na synech Vítězslavovi a Tomášovi.

Kofolu pak vede Janis Samaras, který rodinné podnikání převzal po svém otci Kostasovi, který podnik zakládal. Ve firmě ho doplňuje jeho švagr. A zakladatel Czechoslovak Group, největší průmyslově-zbrojní skupina v zemi, Jaroslav Strnad letos předal celý holding synu Michalovi.

Jak je to jinde?

Počet rodinných podniků v celé Evropské unii tvoří 85 procent všech soukromých firem. Nejvíc pak v Estonsku, na Kypru a na Slovensku. Rodinní příslušníci tu nejsou ve vedení jen v desetině firem.

Rodinné klany řídí například Volkswagen (potomci Ferdinanda Porscheho), Samsungu (Leeovi), Novartis (část největšího výrobce léčiv založil Edouard Sandoz před více než 130 lety a jeho potomci část firmy vlastní dodnes), Nike (rodina Knightů) či největší maloobchodní firma světa Wallmart (Waltonovi).