Kvalitních potravin se v Česku zákazník domůže pouze těžko, pokud mu je nenabídnou obchodní řetězce. Právě ty podle hosta Hyde Parku ČT24, prezidenta Potravinářské komory a Agrární komory Miroslava Tomana, dnes jako jediné rozhodují, co se v zemi prodává. Nevyloučil, že časem by komory, které vede, mohly ke zlepšení přispět založením vlastního řetězce, není to však na pořadu dne.
Kvalita potravin je v Česku stále ožehavější téma. Před dvěma lety zvítězil videoblog, který kritizoval kvalitu toho, co se prodává v obchodech, a upozorňoval, co je součástí jejich složení, v anketě Křišťálová lupa a lidé nejsou spokojeni ani nyní. Bývalý ministr zemědělství a prezident agrární a potravinářské komory Miroslav Toman je přitom přesvědčen, že klíčovou roli hrají obchodní řetězce, které prodávají většinu potravin. „Neurčuje zákazník, rozhodují řetězce, co se zde prodává,“ zdůraznil. Podmínky, které prodejci kladou dodavatelům, jsou přitom podle něj „velmi brutální, strašné“.
Pro nový řetězec není prostor, zatím nevznikne
Agrární komora, popř. Potravinářská komora však vlastní, konkurenční řetězec, který by etablovaným sítím konkuroval, v současnosti nemíní založit. Podle Miroslava Tomana přitom nejde o to, že by nechtěla, ale spíše o to, že by byl problém se uchytit na trhu – alespoň prozatím. „Do budoucna nevylučujeme vlastní řetězec, ale momentálně máme nejvíce metrů prodejní plochy v Evropě, nebo jedny z nejvyšších,“ upozornil. Ačkoli ocenil, jak fungují farmářské trhy, jejich podíl na trhu je minimální, zdůraznil Miroslav Toman. Některé současné řetězce však i přesto, že šéf dvou sdružení zastupujících zemědělce a zpracovatele potravin kritizoval jejich vztahy s dodavateli, hledají způsob, jak získat pověst prodejce kvalitního jídla. S nimi by chtěl Miroslav Toman spolupráci dále prohlubovat například zaváděním tzv. regionálních regálů s potravinami pocházejícími z kraje, kde konkrétní prodejna je.
Že je potravina kvalitní, ostatně mohou zákazníci snadno poznat, pokud se ovšem vyznají v pětistupňovém systému hodnocení. Jiná otázka však je, odkud potraviny pocházejí. Protože se ukazuje, že je poptávka po českých potravinách, hledají prodejci způsob, jak do této položky vtlačit co nejvíce produktů. „Jsou velké tlaky, aby bylo skryto, odkud zboží pochází,“ poukázal Miroslav Toman, podle kterého jde především o snahu zahraničních řetězců. Označení české potraviny přitom má jednoznačný význam. „Celý výrobní proces proběhl na území ČR a druhá věc je – například když jsme se bavili o mléčných výrobcích – že musí obsahovat 100 procent mléka z ČR. Nehodnotíme, jestli stroj je z Německa nebo majitel je z Francie,“ shrnul prezident komor. U některých výrobků jsou však kritéria mírnější. Zatímco například u masa musí také 100 procent pocházet z Česka, u tzv. masných výrobků stačí, když je českých zhruba 70 procent surovin.
V Německu chutná lépe? Ukáží to testy
Od označení českých potravin je přitom podle Tomana jen krůček k tomu, že je potravina kvalitní vzhledem k náročným kritériím, která přitom dovoz bezezbytku splňovat nemusí. „České kontrolní inspekční orgány jsou hodnoceny jako jedny z nejlepších v Evropě,“ zdůraznil exministr zemědělství. K tomu, aby byly kvalitní i dovážené potraviny, by potom mohla přispět kontrola, kterou potravináři chystají. „Chceme udělat kontroly obsahu jednotlivých látek: přes Rakousko, Německo a Českou republiku koupit totožné výrobky, nechat udělat jejich rozbor a na základě těchto rozborů vyhodnotit, kde se jaké potraviny prodávají kvalitně,“ popsal Miroslav Toman. Srovnání by mělo dát jednoznačnou odpověď na stesky, že v zahraničí jsou některé výrobky prodávané pod stejnou značkou jako v Česku chutnější a možná i zdravější.
