Praha – Máslo by se dalo nazvat klasikou našeho stolu a kuchyně, obzvlášť v době vánočních svátků. Přidáváme jej do těsta na pečení, mažeme na chlebíčky pro hosty a můžeme s ním připravit spoustu dalších dobrot. Ostatně podívejte se na máselnou krizi v Norsku, kde náhlý nedostatek této potraviny způsobuje domácnostem nepříjemné komplikace. Jak kvalitní jsou másla na pultech českých obchodů? Vyplatí se si za máslo připlatit? To se rozhodla prozkoumat redakce časopisu dTest.
Redaktoři dTestu nakoupili v obchodech celkem 20 různých másel. Sortiment másel je poměrně široký, stejně tak i jejich cenové rozpětí. Nejlevnější testovaná másla stála 28 korun, nejdražší 50 korun. Jako kritéria testu zvolili senzorické hodnocení, které mělo v testu váhu 60 procent, látkový profil aroma s váhou 20 procent, obsah tuku a vody a obal a deklarace na něm po 10 procentech.
Co se skrývá pod názvem máslo?
Pod označením máslo se smí podle pravidel Evropské unie skrývat pouze výrobek obsahující minimálně 80 procent mléčného tuku a maximálně 16 procent vody, maximálně pak 2 procenta „netuků“ v sušině, mezi které patří bílkoviny, laktóza, vitamíny, vápník, draslík či fosfor, nejsou povoleny žádné další látky. Českou specialitou je čerstvé máslo, které se smí prodávat pouze 20 dní od data výroby, másla bez dalšího označení se smí prodávat 35 až 55 dnů. Oproti tomu stolní másla mohou být skladována zamrazená při minus 18 stupních Celsia až 2 roky, po rozmrazení se musí prodat do 20 dnů.
Kromě těchto másel najdete na prodejních pultech i výrobky s označením selské či se smetanovým zákysem (75 % tuku), se sníženým obsahem tuku (61 %) a s nízkým obsahem tuku (41 %). Nižší obsah tuků by měl být patrný ze složení výrobku.
Test odhalil žluklá másla
Prodávané máslo také nesmí být žluklé. I taková se ale mezi testovanými výrobky objevila – šlo o Máslo A7B-Bohemia a Kerrygold Tradiční irské máslo. Tyto výrobky neměly prošlé datum spotřeby, zřejmě tedy žlukly kvůli nevhodnému skladování či převozu za přístupu tepla, světla nebo vzduchu.
V minulosti byla v máslech odhalena přítomnost rostlinných tuků, to se v letošním testu naštěstí nepotvrdilo. Stejně tak se až na výjimky potvrdilo, že výrobci se drží starší normy udávající 82 procent tuku. Výtka od testujících směřuje zejména k obsahu vody, jehož limit byl překročen ve výrobku značky Milkpol, a to o více než 1 procento, dále to bylo máslo dovážené z Belgie společností Bohemia A7B. Podle výpočtů redaktorů v každé kostičce (250 g) schází přibližně jedna čajová lžička másla. Pro spotřebitele to představuje 30 haléřů, pro výrobce se může jednat o úsporu více než milionové částky za rok. V másle Milkpol byl odhalen i další nedostatek – přítomnost látky E1518 (triacetin), což je pro výrobek s označením máslo podle normy nepřípustné.
A jak dopadla másla při senzorickém hodnocení?
Máslo by nemělo mít příliš výraznou chuť, je spíše lehce nasládlé a na jazyce příjemné. Nejvíce testujícím chutnalo Madeta Jihočeské máslo, mb Tradiční máslo z Moravy, Dr. Halíř Máslo, Polabské Mlékárny Poděbrady čerstvé máslo, Tatra Máslo Tradiční české a Spar S Budget Máslo.
Nejméně naopak chutnalo Moravia Horácké máslo, testujícím připomínalo fermež. Testujícím nechutnaly ani výrobky Tatra farmářské máslo, Milko bio máslo a rodinné máslo FOR-TRABE, která popisovali jako zatuchlá a mírně zoxidovaná.
Máslo s označením „české“ nemusí pocházet z Česka
Z testu také vyplývá, že ani označení české mlékárny na obalu neznamená, že se jedná o výrobek z české produkce. Například máslo z mlékárny Kunín pochází z Francie, máslo pod značkou Pragolaktos z Německa, v Německu bylo baleno i irské máslo. Na obale másla lze v oválku nalézt kód země, kde výrobek naposledy prošel veterinární kontrolou, neznamená to ale nutně, že bylo v té zemi vyprodukováno i mléko.
