Praha – Americká společnost Uber spustila v Praze novou službu uberPop. Oficiálně ji označuje jako spolujízdu. Má ale rysy klasické taxikařiny – cestující při využití příslušné mobilní aplikace zaplatí dvacetikorunovou nástupní sazbu, dále deset korun za kilometr jízdy a čtyři koruny za minutu jízdy nebo čekání. Služba už vyvolala protesty tradičních taxikářů po celé Evropě a problém s ní má i tuzemské ministerstvo dopravy.
Společnost Uber v Česku podniká od léta, kdy zavedla smluvní přepravu limuzínami (čtěte víc). Teď rozšířila svou nabídku o službu, kterou prezentuje jako spolujízdu. „Praha je ideálním místem pro spuštění pilotu uberPop, protože patří mezi města s nejhustěji zalidněným centrem,“ uvedla mediální zástupkyně firmy Eva Karasová.
V české metropoli a jejím okolí podle Uberu existuje milion vozidel, která jejich majitelé využívají v průměru jednu hodinu denně; zbytek času bezúčelně stojí. A právě na vozidla soukromých majitelů uberPop cílí. Řidičem se může stát každý, komu je alespoň 21 let, má řidičský průkaz a čistý trestní rejstřík.
Aplikace umožňuje zákazníkům, kteří si ji stáhnou do mobilního telefonu, spojit se přímo s registrovanými řidiči. Zákazník přitom v reálném čase vidí, jak daleko je nejbližší volné taxi. To ho odveze na určené místo, a to obvykle levněji než tradiční taxislužba. Služba vznikla ve Spojených státech, v současnosti funguje v desítkách zemí.
Jízdomat: Není spolujízda jako spolujízda
Spolujízdou se v Česku dlouhodobě zabývá společnost Jízdomat, která mezi sdílením jízd a podnikáním Uberu vidí zásadní rozdíly. „Rozdíl mezi řidiči Uberu a řidiči na Jízdomatu je ten, že řidiči Uberu už z podstaty plánují a chtějí vydělat peníze. Vyjedou na cestu až poté, co obdrží objednávku na cestu, a za tu si nechají zaplatit,“ řekla zástupkyně Jízdomatu Martina Čmielová.
U Jízdomatu řidiči požadují částku pokrývající náklady na pohonné hmoty a peníze od spolucestujících vybírají zpravidla přímo ve vozidle, za což si zprostředkovatel neúčtuje žádnou provizi. Uber naopak vybírá za zprostředkování dvacetiprocentní provizi a veškeré finanční toky procházejí přes mobilní aplikaci.
Zásadní rozdíly vidí Čmielová taky v tom, kde zmíněné společnosti svou službu provozují. Zatímco Uber hodlá podnikat v Praze, většina vypsaných spolujízd na Jízdomatu je určena pro delší meziměstské trasy. Stávají se tak konkurencí autobusů nebo vlaků. Uber naproti tomu nahrazuje spíše taxi.
Právě od taxikářů lze očekávat největší protesty, jak ukázaly dosavadní zkušenosti z řady evropských měst (více zde). Taxikáři obviňují řidiče jezdící pro Uber z nekalé konkurence – provozují totiž de facto taxislužbu, nemusí ale splňovat požadavky, které na taxikáře klade legislativa a předpisy místní samosprávy (například ohledně označení vozidla, používání taxametru, skládání zkoušek, pořizování licencí atd.).
Pražský magistrát už dokonce pokutoval jednoho z řidičů jezdících pro Uber. Šofér neoznačené limuzíny totiž u sebe neměl platnou písemnou smlouvu o přepravě (více zde).
Že uberPop nejspíš odporuje tuzemským předpisům, se domnívá i ministerstvo dopravy. Podle mluvčího resortu Martina Nováka služba nenaplňuje znaky spolujízdy, ale výdělečné činnosti. Jako taková by měla podléhat živnostenskému zákonu a zákonu o taxislužbě. Například cena za kilometr ve výši deseti korun podle úřadu výrazně převyšuje náklady na provoz vozidla při spolujízdě. Se zástupci Uberu se bude chtít resort opět sejít a podrobně probrat podmínky nabízené služby.
