Lublaň - Původně se ochrannými známkami EU měly podpořit regionální speciality. Místo toho se ale z registrací lahůdek stávají ostré přeshraniční spory. Diplomatická roztržka se v současnosti odehrává i mezi Rakouskem a Slovinskem, a to o vepřovou klobásu. Lublaň chce pro svoji Kranjskou klobásu evropskou ochrannou známku. Vídeň ovšem tuto uzeninu považuje za své kulturní dědictví. Země mají staletí společné historie a spor Kranj/Krainer tak bude muset vyřešit Evropská unie.
Slovinci nazývají tuto pálivou delikatesu Kranjska klobasa, Rakušané Krainerwurst. Jedná se o varianty stejného jména, které patří k hraničnímu regionu, odkud klobása pochází. Obě země si užívají klobásy po staletí a považují ji za část svého dědictví.
„Kranjskou klobásu vyrábíme podle vlastního receptu, který je zcela jiný než na rakouský Krainerwurst nebo dokonce Krainerkäse, což je jejich klobása se sýrem. My používáme jen nejlepší vepřové, sůl, pepř a česnek,“ tvrdí Boris Jez, předseda asociace Kranjska klobasa. Slovinci tak požádali Evropskou unii o výhradní užívání jména.
„Nedovolíme nikomu, aby nám odepřel Krainer,“ reagoval na slovinské snahy rakouský ministr zemědělství Niki Berlakovich. Dodal, že vzdát se jména by bolelo ekonomiku země a ohrozilo kulinářské tradice. Rakušané jsou přesvědčeni, že neexistuje způsob, který by je donutil změnit název jak klasické, tak i sýrové verze. Jedná se totiž o jednen z nejoblíbenějších dárků, který si lidé ze země vozí.
Slovinci usilují o chráněné zeměpisné označení
Slovinsko, na jehož území se Kranjský region nachází, požaduje, aby klobása dostala chráněné zeměpisné označení, jaké má například šampaňské z Francie, parmazán z Itálie, ale i pardubický perník nebo hořické trubičky. „Všechny argumenty jsou na naší straně,“ myslí si slovinský ministr životního prostředí a zemědělství Franc Bogovic. „Očekáváme, že ochranu od EU dostaneme.“
Pokud dva sousední státy neurovnají spor během příštích měsíců, Evropská komise bude muset rozhodnout. V případě, že Slovinsko vyhraje, Rakušané budou muset název své pochoutky změnit. Rakušané po Slovincích změnu názvu nepožadují. Slovinská specialita z mletého vepřového, s česnekem a pepřem vznikla na jejich území v 19. století, kdy byl malý alpský region součástí Rakouska-Uherska.
Ochranné známky mají chránit regionální speciality
Evropský program ochranných známek funguje od roku 1992 a má za cíl chránit regionální speciality, ať už jde o uzeniny, sýry nebo třeba vína, piva či dokonce chleby a zeleniny. Pokud tedy vyrobíte sýr, který připomíná gorgonzolu, nemůžete ji tak nazvat, protože by vás Italové zažalovali. Rozlišují se tři druhy ochrany - chráněné zeměpisné označení (PGI), chráněné označení původu (PDO) a tradiční zaručená specialita (TSG). První dvě jmenované známky zaručují, že se výrobek částečně nebo zcela vyrábí v určité zeměpisné oblasti. Zeměpisná označení a označení původu jsou významným marketingovým nástrojem, který přináší svým vlastníkům značné zisky.
