Praha – Konsolidace neboli slučování půjček se v Česku stalo populárním trendem a také prostředkem, jak jednotlivé banky přetahují zákazníky od konkurence. Zájem o slučování každoročně narůstá. Banky takto ročně konsolidují úvěry v hodnotě desítek miliard korun a obslouží desetitisíce lidí. Cíl slučování je z pohledu dlužníků jasný – ušetřit. Jenže jak zkušenosti ukazují, může v tom být docela zásadní háček.
Dluhy českých domácností u bank a velkých nebankovních institucí loni podle statistiky vystoupaly na 1,37 bilionu korun. Téměř čtvrtina z této částky přitom připadá na leasing a spotřebitelské úvěry, které umožňují lidem pokrýt rodinný provoz od nákupu nové lednice přes vánoční dárky až po dovolenou. Řada domácností má podobných úvěrů hned několik a několikrát tak za ně musí platit poplatky. A právě s tím může pomoci sloučení půjček.
„Úspora se zpravidla realizuje právě na nižších či nulových poplatcích konsolidovaných do jednoho úvěru,“ říká Pavel Zúbek, mluvčí GE Money Bank, která patří k průkopníkům konsolidace půjček v Česku. Jinak řečeno, místo například tří poplatků za vedení tří úvěrů člověk po jejich sloučení platí pouze jeden poplatek za vedení jednoho. Poplatek se obvykle pohybuje v řádu desítek korun měsíčně.
S kreditkami máte smůlu
Banky rovněž slibují výraznou úsporu na splátkách. Například UniCredit bank se chlubí tím, že prostřednictvím své Presto půjčky dokáže dlužníkům při konsolidaci úvěrů v celkové hodnotě 200 tisíc ušetřit v průměru až 18 tisíc korun ročně. A úsporu v řádu tisíců korun měsíčně slibuje také Equa bank.
„Jenže do desetitisíců ročně šplhá úspora jen v některých případech. S takto velkou úsporou lze počítat, pokud se slučují například nebankovní půjčky. Pokud má klient kreditní kartu, kontokorent a bankovní úvěr, bude úspora menší, třeba jen v řádu stokorun,“ uvedl ekonom, šéfredaktor serveru Investujeme.cz Petr Zámečník. Nebankovní půjčky totiž zpravidla mívají vyšší úroky i méně výhodné podmínky než půjčky od bank. Pokud se tedy úvěr dlužníkovi podaří převést do banky, polepší si.
Výši úspory ovšem ovlivní také počet úvěrů, o jejichž sloučení dlužník žádá, a celková suma, kterou má splatit. Hranici, od které se konsolidace vyplatí, podle odborníků přesně definovat nejde. „Člověk, který má více úvěrů, by se měl poptat na sloučení vždycky a věc si dobře spočítat. Kouzlo konsolidace spočívá v tom, že by do toho člověk měl jít pouze ve chvíli, kdy na tom vydělá, tedy ušetří,“ zdůraznil expert na bankovní poplatky Patrik Nacher.
Zkouška z finanční gramotnosti
Banky rády deklarují, že sloučením půjček klesne výše splátek, které musí dlužník platit. Jenže, jak varuje Nacher, „někdy se snížení splátky nedosáhne zrušením absurdních a zdvojených poplatků, nýbrž tím, že se prodlouží doba splácení. A místo toho, aby pak člověk zaplatil méně, v důsledku prodloužení si naopak ještě připlatí“, zdůrazňuje.
Že k takovým situacím dochází, potvrzuje příklad divačky ČT Miroslavy M. Ta se s žádostí o sloučení dvou půjček obrátila na zdejší největší banku v počtu klientů – Českou spořitelnu. Nabídka, kterou obdržela, podle ní byla následující. „Nová měsíční splátka 4 752 Kč. Je sice nižší než původní (5 269 Kč), ale na daleko delší dobu. Spotřebitelský úvěr už splácím 3 roky, zbývá ještě 54 splátek, čili do 20. září 2017. Nový úvěr, ten sloučený, počítá s 84 splátkami, čili do 20. dubna 2021. Když to vynásobíte, dojdete k následujícím cifrám: Původně bych zaplatila ještě asi 300 000 Kč, nově: 4 752 krát 84, což je 399 168 Kč,“ vypočítala Miroslava M.
Sama banka se ke konkrétnímu případu Miroslavy M. s ohledem na bankovní tajemství odmítla vyjádřit a portálu ČT24 poskytla pouze obecnou odpověď, že každému klientovi poskytuje včas veškeré informace o budoucím úvěru, „aby měl možnost si všechny parametry nabízeného produktu projít a posoudit výhodnost nabídky“.
A právě kvůli tomu je konsolidace úvěrů nenápadný test finanční gramotnosti – člověk si zkrátka musí obojí řádně spočítat. A brát v potaz také další „tresty“ za levnější splácení půjčených peněz.
I deset tisíc na poplatcích
Při slučování úvěrů musí totiž klient počítat s poplatky zejména za předčasné splacení půjček. Ty mohou šplhat do desetitisíců. „Setkal jsem se s tím nedávno, šlo o předčasně splacený leasing. Paní doplatila najednou 50 tisíc a na poplatku za to zaplatila 12 tisíc, což rozhodně není málo,“ uvedl příklad Nacher.
Lépe chráněni proti vysokým poplatkům jsou pouze ti dlužníci, kteří si vzali spotřebitelský úvěr po 1. lednu 2011. Tehdy totiž výši poplatků za předčasné splacení u tohoto typu půjček omezil zákon. Bankám diktuje, že u půjček, kde zbývá do konce splatnosti více než rok, nesmí poplatek za předčasné splacení převýšit 1 procento dluhu, v ostatních případech pak 0,5 procenta. Jenže na starší spotřebitelské úvěry zákon nemá vliv a netýká se také ani už zmíněného leasingu.
V neposlední řadě si některé banky při konsolidaci úvěrů účtují ještě poplatek za sjednání půjčky. „Jde obvykle o 1 procento z výše sjednaného úvěru,“ podotkl Zámečník. U Equa bank dokonce o 1,25 procenta. V případě Miroslavy M. a České spořitelny vystoupal tento poplatek na 3 068 korun, což odpovídá 1 % z dlužné částky.
Krok do dluhové pasti
Úskalím slučování je podle ekonomů také to, že se při něm banky snaží vnutit klientům další peníze. „Nabídnou například navýšení půjčky při zachování splátky, což může vést k nezdravému navýšení dluhu,“ podotkl Zámečník. Místo toho, aby se lidé při konsolidaci části dluhu zbavili, tak ve finále dluží více, což je může v krajním případě nasměrovat dokonce do dluhové pasti.
Ještě větší oblibě se tato praxe těší u nebankovních institucí. Například společnost Cetelem – jednička na českém trhu v oblasti spotřebitelských úvěrů – na navýšení půjčky při sloučení láká už ve svém reklamní sloganu: „S Combi půjčkou Cetelem snadno sjednotíte své půjčky do jedné a navíc získáte dodatečné prostředky na vaše nové plány.“
I když banky při slučování půjček už obvykle neprověřují solventnost klienta, před podpisem smlouvy prověří dlužníka v úvěrových registrech. A pokud zjistí, že některou z půjček řádně nesplácí, odmítnou ho. Sloučení úvěrů tak nemůže vyřešit to, co by mnohé klienty k tomuto kroku mohlo motivovat – tedy vyřešit neschopnost dlužníka splácet dluhy.
