Praha - Ruský investor Alim Karmov v devadesátých letech nalákal tisíce podílníků na pohádkové zisky. Ovšem po dvou letech přiznal, že své klienty podváděl a sám sebe označil za zvíře. Klientům jeho sebelítost nestačila a začali se o peníze soudit. Obvodní soud některým z nich teď odškodnění přiznal. Podle nepravomocného rozsudku by však peníze neměl vyplácet podvodník Karmov, ale český stát, který včas nezakročil.
Rus Alim Karmov se v březnu 1996 placeným inzerátem v tisku přiznal, že dva roky podváděl klienty své investiční společnosti Futurum. Ten den se před sídlem jeho firmy tlačily zástupy poškozených, zejména starých lidí. Karmov reportérům ČT v roce 1996 přiznal, že vybral od zhruba dvou tisíc klientů asi 350 milionů korun.
Karmov si odseděl polovinu 9letého trestu, mezitím jeho klienti zažalovali stát
Krátce poté, co se přiznal k podvodu, skončil Alim Karmov v poutech a pak ve vězení. Za zpronevěru dostal devět let, nakonec si odseděl polovinu a dnes žije v Kazachstánu. Mezitím Karmovovi klienti zažalovali stát. Chtějí po něm odškodnění za to, že jeho úředníci včas nerozpoznali Karmovovy pravé úmysly a nezabránili mu v tunelování.
„Na mě se obrátilo celkem zhruba 150 podílníků a jejich celkové požadavky obnášejí cca 50 milionů korun,“ říká advokát klientů investiční společnosti Futurum Vladimír Zoufalý. Šestasedmdesátiletý lékař Karel Plašil je jedním z klientů, který zažaloval stát: „Přišel jsem o 800 tisíc korun a soud mi přiznal odškodnění něco kolem 200 tisíc. Čili 600 tisíc je lidově řečeno v luftě, ty nemám.“
Soud uznal, že úředníci ministerstva financí pochybili. Podle rozsudku pracovníci věděli, že jsou peníze klientů v ohrožení, ale až do Karmovova přiznání neudělali nic. „Teprve poté začal stát konat a provedl tam určité prověrky a kontroly,“ zdůraznil advokát Zoufalý.
Kromě pana Plašila soud přiznal odškodnění dalším šesti podílníkům z devíti, jejichž žaloby dosud projednal. Všem dohromady pak přiznal přes 450 tisíc korun odškodného. Podle tiskové mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1 Michaely Wenzlové však není rozsudek pravomocný, jelikož bylo podáno odvolání.
Ondřej Jakob, tiskový mluvčí ministerstva financí
„My jsme přesvědčeni, že ministerstvo financí plně dohlíželo a vykonávalo dohled nad investičními společnostmi včetně firmy Futurum aurum a že vůbec nepochybilo. A jsme přesvědčeni, že soudy dalších instancí zvrátí tento rozsudek a stát nakonec bude úspěšný.“
Úředníci své rozhodnutí nezasahovat do podvodu odůvodnili tím, že se jim nedostalo přiznání ruského občana. „Ministerstvo financí až prakticky do zveřejnění přiznání pana Karmova nemělo důvod zasáhnout,“ vysvětlil už v roce 1996 ředitel kanceláře ministra financí Hynek Rasocha.
Úředníci podle soudu měli důvod zasáhnout
To však nebyla pravda. Podle rozsudku úředníci měli důvod zasáhnout. Nejpozději 1. října 1995, kdy obdrželi alarmující zprávu o hospodaření Karmovovy firmy. Už z té totiž bylo možné zjistit, že Alim Karmov neukládá peníze klientů na zvláštní účty u bank, ale ponechává je v pokladně a používá jinak, než povoluje zákon. Úředníci místo toho, aby zasáhli, nechali běžet jeho masivní reklamní kampaň v tisku i televizi.
V době, kdy Alim Karmov dostával prostor v celostátních médiích, byl už v hledáčku ekonomické kontrarozvědky. Stejně jako v ostatních případech o tom tajná služba zpracovala zprávu pro vládu na přelomu let 1994 a 1995. Ministrem financí odpovědným za kontrolu investičních společností byl v letech 1992 až 1997 Ivan Kočárník. Vystoupit na kameru odmítl. Vzkázal, že si žádná pochybení neuvědomuje a je přesvědčen, že jeho úřad dohled zvládnul.
Ovšem v té době na činnost zhruba 600 firem dohlížela na Kočárníkově ministerstvu jen desítka lidí. Politici navíc otázku dohledu nad kapitálovým trhem dlouho ignorovali. Na druhou stranu Alim Karmov a jemu podobní tuneláři by zřejmě nebyli tak úspěšní, nebýt naivity lidí. Ti si neuvědomili, že s investicí se pojí i riziko. To roste, čím pohádkovější se zdají zisky.
