Lucemburk – Dlouho do noci jednali ministři financí eurozóny o dalším osudu Řecka. Na jednání se shodli, že zadlužené Řecko bude muset dostat nový záchranný balík finanční pomoci a že by se do něj měli zapojit na dobrovolné bázi i soukromí investoři. Zelenou ale zatím stále nedostalo uvolnění dalších miliard na pomoc Aténám z prvního pomocného balíku. Podmínkou k tomu jsou další úsporná opatření. Řecko přitom další peníze nutně potřebuje k tomu, aby přežilo léto.
„Musíme vyčkat na konečné schválení programu (úspor a reforem), na kterém se Řecko dohodlo s evropskými partnery,“ řekl šéf eurozóny Jean-Claude Juncker v noci v Lucemburku po mnohahodinovém jednání.
V Řecku škrty vyvolávají ostré protesty a vedly i ke změně ve vládě. Podle Junckera by Řekové v případě, že Atény dostojí svým slibům, peníze mohli získat v polovině července. Je to dvanáct miliard eur, z toho 8,7 miliardy od eurozóny a 3,3 miliardy od Mezinárodního měnového fondu (MMF). Pokud by se Řecko dalších peněz nedočkalo, právě v polovině července by patrně muselo přistoupit k vyhlášení platební neschopnosti.
Jorgos Papandreu, řecký premiér:
„Naše problémy nevyřeší MMF nebo eurozóna. Musíme pochopit, že změna kurzu naší země je hlavně na nás. K této změně jsme odhodlaní. Dosáhneme našeho cíle, i když to bude bolet.“
Tato suma je částí záchranného plánu, v jehož rámci MMF a eurozóna přislíbily výměnou za zásadní škrty a reformy Aténám celkem 110 miliard eur pomoci. Řecko tyto peníze potřebuje k tomu, aby „přežilo“ léto, tedy aby mělo na splátky dluhů.
Ministři financí eurozóny se také na nočním jednání shodli, že potřebný nový záchranný balík pro Řecko by měl být financován jak ze státních, tak ze soukromých zdrojů. Podrobnosti o této zcela nové finanční strategii, jak to eurozóna v prohlášení označila, by měly být definovány počátkem července.
„Dohodli jsme se na dobrovolném zahrnutí soukromého sektoru, ač ještě před týdnem či dvěma byly na stole různé možnosti,“ řekl Juncker. Mělo by jít o to, že soukromí věřitelé ve chvíli, kdy řecké půjčky budou splatné, nahradí tyto půjčky dalšími ve stejné výši. Tento přístup zastávala třeba Francie, ale i Evropská centrální banka či Evropská komise. Atény by se tak měly vyhnout tomu, že nebudou mít na splácení dluhů.
