Když nový generální ředitel Volkswagenu Matthias Müller v září loňského roku sliboval, že změní firemní kulturu v automobilce. Řada pozorovatelů očekávala, že se prostě nic nezmění, napsal americký list The Wall Street Journal. Když však Müller začal demontovat tuhou hierarchii, která podle kritiků položila základy emisního skandálu, překvapil podle listu firemní matadory i lidi mimo koncern samotný.
Nedlouho poté, co se Müller po vypuknutí emisního skandálu chopil vedení firmy, předstoupil v továrně ve Wolfsburgu před 20 tisíc zaměstnanců shromážděných u improvizovaného pódia, které zakrýval koberec ve stříbrné barvě, typické pro automobilový koncern. „Ten koberec bych nejraději roztrhl,“ reagoval Müller, jak podle WSJ později uvedli dva lidé z okolí.
Nový generální ředitel německého koncernu tvrdí, že nechce žádná královská privilegia, protože manažeři Volkswagenu jsou obchodníci, a ne rockové hvězdy.
Jen co zkritizoval koberec, zbavil se Müller ještě viditelnějšího symbolu výsadních práv firemních špiček - totiž firemního Airbusu, i když několik menších letadel koncernu zůstalo. Nový šéf rovněž urychlil rozhodování.
Změny je přitom naléhavě třeba. Ještě předtím, než skandál v září vypukl, se Volkswagen bezradně potácel na trhu ve Spojených státech, zatímco doma bojoval se snižováním nákladů.
Změny začínají od samého vrcholu
Dlouholetí zaměstnanci tvrdí, že firmu zatěžuje byrokracie a bratříčkování. Müller chce změny nastartovat přijímáním lidí zvenku a odebíráním podpory nižším manažerům, vyrostlým ještě za starých pořádků. Chce také změnit firemní kulturu, a to od samého vrcholku. Nový generální ředitel tak obvykle nechává dveře své kanceláře otevřené, čímž se nápadně liší od svého předchůdce Martina Winterkorna, který u své kanceláře trpěl jen pár lidí.
Řada změn se do pohybu uvedla již za Winterkorna, Müller ale urychlil jejich zavádění a slíbil, že do poloviny roku představí novou globální strategii. Zrušil tři místa ve správní radě a vyměnil více než desítku vedoucích pracovníků, včetně šéfů divizí Škoda, SEAT a Lamborghini.
Podlézavost přestala být oceňována
Müller podle ostřílených harcovníků také vynechal generaci řídicích pracovníků, kteří na základě předpokladu, že poslušnost znamená povýšení, vybudovali svou kariéru na podlézání autokratickým ředitelům. Na jejich místo dosadil lidi zvenku a mladší pracovníky. Mnoho z nich nemá žádné vazby na staré pořádky, prahne po změně, a má nyní větší autonomii, než si jejich předchůdci dokázali představit.
Nový šéf se pustil i do vedoucího aparátu. Za Winterkorna se z funkce generálního ředitele stala překážka pro celou řadu rozhodnutí, od změn ve firemní strategii po úhel čelního skla. Klíčová rozhodnutí, jako třeba správný produktový mix pro americký trh, nikdy nepadla.
Počet vedoucích pracovníků pracujících přímo pod Müllerem se
od té doby snížil na zhruba 17, což je o téměř polovinu méně než dosud.
Zaměstnanci jsou prý znepokojeni
Müllerova snaha o změnu ale naráží na odpor ze strany pracovníků. Zaměstnanci ovládají polovinu křesel ve firemní dozorčí radě a mají velkého spojence ve spolkovém státu Dolní Sasko, který vlastní pětinu akcií s hlasovacími právy a v radě mu patří dvě křesla.
Vlivný šéf závodní rady Bernd Osterloh nedávno upozornil, že plány na zvýšení produktivity v německých továrnách Volkswagenu vytvářejí mezi zaměstnanci „znepokojení“.
I když se uvnitř Volkswagenu dějí podstatné změny, další změny jsou podle některých investorů nutné i v samotném způsobu spravování automobilky.
Yngve Slyngstad, šéf norského státního penzijního fondu, který je jedním z největších investorů na světě, si nedávno posteskl, že Volkswagen, který od roku 2009 ovládají rodiny Porscheů a Piëchů, zůstává i nadále v jejich železném sevření.
