New York – Povolání investičního bankéře doprovází mnoho výhod, podle nového výzkumu ale rozhodně nepatří mezi nejzdravější na světě. Studie Univerzity Jižní Kalifornie zjistila, že lidé pracující v oboru jsou náchylní k nespavosti, alkoholismu, zrychlenému bušení srdce, stravovacím poruchám a výbuchům vzteku. Informoval o tom deník The Wall Street Journal.
Vědkyně Alexandra Michelová zhruba deset let sledovala dva tucty investičních bankéřů od okamžiku, kdy skončili vysokou školu a nastoupili do práce. Všichni z nich bez výjimky po několika letech v zaměstnání měli nějaké zdravotní problémy způsobené vysokým stresem.
Zpočátku plní energie, pak náchylní k nemocem
Během prvních dvou let sledované subjekty pracovaly v průměru 80 až 120 hodin týdně. Do práce obvykle přijížděli v šest ráno a domů se vraceli kolem půlnoci. Byli ale nadšení a energičtí. Ve čtvrtém roce výzkumu se ale mnoho z nich potýkalo s problémy.
Někteří měli problémy usnout. Jiní začali být alergičtí anebo závislí na drogách či lécích. U jiných se objevily dlouhodobé zdravotní potíže, jako je Crohnova choroba čili chronické zánětlivé onemocnění střev, lupénka, revmatoidní artritida a onemocnění štítné žlázy.
Výbuchy vzteku překvapují i samotné bankéře
Jeden jinak mírný bankéř zase vztekle vybuchl na taxikáře, když se mu nepodařilo otevřít si zamčené dveře taxíku. „Najednou jsem se tak rozzuřil, že jsem mlátil do dveří jako šílenec a nadával tomu nebožákovi. Pak jsem se otočil a viděl, že na mne můj nadřízený kouká s otevřenou pusou,“ uvedl.
Průzkum také ukázal, že firemní výhody, jako placená donáška jídel a taxislužba domů, postupně smazaly hranici mezi jejich prací a životem. Jeden viceprezident účastnící se studie popsal práci jako nekonečnou noční můru. Každé ráno si prý přál, aby to byl jen špatný sen. Jiný viceprezident se pak neustále obával, že si někdo všimne, že pije.
Po pěti letech to část bankéřů vzdala
V šestém roce se účastníci průzkumu, kterým nyní bylo kolem pětatřiceti let, rozdělili do dvou skupin. Šedesát procent z nich nadále „válčilo“ se svými těly, zbývajících 40 procent se rozhodlo dát přednost zdraví. Dbali o to, aby lépe spali a jedli, začali cvičit a stanovili si hranice, jak moc budou pracovat. Zhruba pětina zkoumaných si našla jiné zaměstnání.
Michelová bankéře sledovala v práci jako stín. V prvním roce kolem 100 hodin týdně, ve druhém roce pak 80 hodin týdně. V dalších letech pak s bankéři pravidelně rozmlouvala. Sledovaný vzorek je nicméně malý a vědkyně neměla kontrolní skupinu. Podle The Wall Street Journal tak nad průzkumem visí otazník, zda lze závěry vztáhnout na všech zhruba 276 tisíc investičních bankéřů.
Někteří ostřílení harcovníci z oboru ale s jeho závěry souhlasí. Osmapadesátiletý bývalý zaměstnanec banky Salomon Brothers Lindley DeGarmo například vzpomíná na to, jak manažeři často mladé zaměstnance nechali pracovat do úplného vyčerpání. „Firemní kultura byla taková, že to jsou poskoci,“ uvedl bývalý bankéř, který nyní působí jako pastor.
Psycholog: Není náhoda, že starých investičních bankéřů je málo
Podle newyorského psychologa Aldena Casse je u bankéřů kvůli proměnlivosti jejich profese větší riziko vyhoření a duševních problémů. Sám před lety provedl studii, podle níž míra depresí mezi obchodníky na burze třikrát převyšovala normální populaci. A to bylo v časech, kdy ekonomika rostla a odměny byly velké. Nedávné potíže Wall Streetu situaci ještě zhoršily. „Není náhoda, že neexistuje moc starých investičních bankéřů,“ podotkl DeGarmo. „Je to drsný život,“ dodal.
