Praha – Stále více Evropanů balancuje na hranici chudoby. Ani prognózy budoucího vývoje přitom nejsou veselé – lidí, kteří se ze svého příjmu sotva uživí, má přibývat i v dalších letech. A nemusí se nutně jednat jen o lidi bez domova nebo bez zaměstnání. Čím dál častěji do této skupiny totiž spadají i zaměstnanci s pravidelnými příjmy. Například na Slovensku dostává 5 procent pracujících mzdu, která je nižší než oficiální hranice chudoby. V Česku žije pod hranicí chudoby 9,8 procenta obyvatel.
Oficiálně je v Česku na hranici chudoby zhruba milion lidí. Statistici ale upozorňují – naprostá většina z nich ani zčásti nenaplňuje klišé o lidech, kteří žijí na ulici. Nejvíce jsou ohroženi lidi bez stálé práce, neúplné rodiny a rodiny se třemi a více dětmi. Takových lidí mezi chudými v posledních dvou letech neustále přibývá. „Míra ohrožení chudobou začíná stoupat od roku 2010,“ říká mluvčí Českého statistického úřadu (ČSÚ) Jan Cieslar.
Ani na Slovensku není situace lepší. Chudoba v současnosti ohrožuje na 700 tisíc Slováků, což představuje celých 13 procent obyvatelstva. I u našich východních sousedů navíc lidí ohrožených chudobou přibývá – před dvaceti lety byl počet lidí na hranici bídy poloviční.
Co přesně hranice chudoby znamená?
V České republice platí následující:
- samostatně žijící osoba se považuje za chudou, pokud je její příjem nižší než 9 420 korun měsíčně
- pokud žije dospělý člověk s malým dítětem, stát jej považuje za chudého, pokud jeho příjem nepřekročí 12 246 korun
- pro čtyřčlennou domácnost se dvěma dětmi staršími třinácti let platí hranice 23 550 korun
V Česku se chudoba týká podle oficiálních statistik necelých 10 procent obyvatel – země si tak vede skoro nejlépe z celé Evropy. Ani Slovensko nepatří v evropském srovnání k těm nejhorším.
Každá země má ale hranici chudoby jinde. Zatímco Slováci jsou oficiálně chudí, když mají příjem pod 315 eur, v sousedním Rakousku stejně označují ty, kteří měsíčně žijí za méně než 1 031 eur (v přepočtu téměř 26 tisíc).
V zámoří se pak metodika výpočtů chudoby liší – třeba ve Spojených státech pod její hranicí žije 15 procent lidí, což je více než 46 milionů Američanů. Do této skupiny jsou ale započítáni i ti, kteří by v jiných státech včetně těch evropských byli pokládáni za rodinu s téměř průměrnými příjmy.
Slovenské úřady poskytují těmto lidem dokonce i potravinovou pomoc – sociálně slabí dostávají jednorázově 20 kilogramů mouky a těstovin. Nejčastěji si pro suroviny chodí nezaměstnaní, ti co žijí v neúplné domácnosti, rodiny s třemi a více dětmi a důchodci. „Přetrvává i takzvaná feminizace chudoby. To znamená, že ženy jsou chudobou ohrožované častěji než muži,“ dodává mluvčí slovenského statistického úřadu Marián Jánošík.
Ti, kteří si nemůžou dovolit koupit potraviny v obchodech, se dočkají pomoci i v České republice. Mohou využít služeb organizací, které vydávají jídlo zdarma. Jen v centru Naděje v Praze U Bulhara si pro svou porci přijde denně 290 lidí – celkem tu vydají 100 tisíc jídel ročně. Suroviny k přípravě pokrmů dostávají organizace poskytující sociální pomoc z tzv. potravinových bank – každý rok se jedná o zhruba 150 tun jídla za více než 10 milionů korun.
Bezplatná pomoc není určena jen pro lidi, kteří nemají kde bydlet, nebo pro nezaměstnané. Mohou o ni požádat i ti, kteří prostě nemají dost peněz na zajištění základních životních potřeb nebo mají vztahové problémy. Kromě jídla, šatů, hygieny a lékařů jim pak centra pomáhají začlenit se zpátky do společnosti.
