Stavba poloviny jaderné elektrárny v Temelíně trvala 15 let a stejně dlouho už se mluví o jejím dokončení. Nyní to vypadá, že větší šanci na dostavbu mají Dukovany. O stavbu nových bloků v Česku se přitom uchází šest velkých firem − včetně amerických, čínských i ruských. Podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové přitom nemůže vláda při výběru udělat zásadní chybu. „Z hlediska bezpečnosti jsou všechny projekty srovnatelné,“ uvedla Drábová, která byla hostem pořadu 90' ČT24.
Zájem o dostavbu bloku mají francouzská EDF, americko-japonská Westinghouse Electric Company, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power, společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea a ruská státní společnost Rosatom, která nabízí Česku pro stavbu nového jaderného bloku reaktor takzvané nové generace III+.
„Splňují standardy Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Samozřejmě jeden každý z nich by se musel upravovat podle dané lokality. To se vždycky musí, například z hlediska seismicity. Vždycky s mírnou nadsázkou říkám, ať už se vláda z těch ostatních hledisek, která jsou jistě geopolitická a ekonomická, rozhodne jakkoliv, tak zásadní chybu neudělá, protože projekty jsou z bezpečnostního hlediska srovnatelné,“ tvrdí Drábová.
Politická rizika pak nejsou pro její úřad rozhodující, protože posuzují projekty z hlediska současných požadavků, které jsou na tuto oblast kladeny.
Nevidí přitom ani výrazný technický handicap. „Již když se rozhodovalo o stavbě bloků Temelín 3 a 4, což neskončilo úplně dobře, padla jednoznačná volba na jednu typovou řadu reaktorů – tlakovodní reaktory chlazené a moderované lehkou vodou, tedy takový typ reaktoru, se kterým máme dobrou zkušenost. Ve starších verzích pracují v Dukovanech i v Temelíně,“ uvedla předsedkyně úřadu s tím, že všechny nabízené reaktory jsou právě z této typové řady.
V provozu je 449 reaktorů v 31 zemích světa, přiblížila Drábová. „Přes tři sta je právě z této typové řady, a to proto, že je to opravdu osvědčený projekt,“ dodala.
Pokud by ale měl rozhodovat bývalý ředitel temelínské elektrárny František Hezoučký, tak by spíš koupil projekt jaderného ostrova s tím, že by se kompletoval tady s pomocí tuzemských firem.
Drábová by ale vůči takové variantě nebyla příliš optimistická s ohledem na to, jak české firmy byly schopné modernizovat a stavět uhelné bloky.
Energetická situace v Česku
Se stavbou jednoho jaderného bloku v Dukovanech a jednoho bloku v Temelíně s možností rozšíření na dva bloky v obou elektrárnách počítá předloni schválený Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v České republice. Jednoznačnou prioritu má podle ministra Jana Mládka dostavba Dukovan.
Česko je energeticky soběstačné, a to tak, že patří dlouhodobě k hlavním světovým vývozcům elektřiny. Nejvíc se od nás prodává energie do Německa, dále na Slovensko a do Rakouska. Export českého proudu navíc výrazně překračuje celkovou spotřebu místních domácností. Právě na enormní vývoz v posledních letech upozorňují ochránci přírody. Přibližně polovina vyrobené elektřiny totiž vzniká spalováním hnědého uhlí.
Ekologové poukazují na to, že za vývozem proudu zůstává zdevastovaná krajina, znečištěné ovzduší a špatné zdraví obyvatel těžebních oblastí.
V roce 1980 byly průmysl i domácnosti v tehdejším Československu závislé z 98 procent na uhelných elektrárnách. Pouze dvě procenta elektřiny dodávaly do sítě vodní elektrárny. Jejich podíl na výrobě elektrické energie zůstal i v dalších letech − až do roku 2003 − přibližně stejný.
Změnu přinesl rok 1985, kdy byl spuštěn zkušební provoz v nové jaderné elektrárně Dukovany. V dalších letech se nůžky mezi podílem elektřiny z uhlí a elektřiny z jádra začaly rozevírat. Přispěla k tomu také jaderná elektrárna Temelín − ta byla připojena k rozvodné síti v roce 2000. Zkušební provoz prvního bloku začal o dva roky později, druhý blok byl zkušebně spuštěn v roce 2003. V tomto roce se jaderná energetika podílela na výrobě elektřiny víc než 30 procenty. Podíl uhelných elektráren klesl na 63 procent.
V roce 1996 přibyl v Česku další energetický zdroj − ve Vřesové u Karlových Varů byla spuštěna paroplynová elektrárna. A o sedm let později už plynové elektrárny dodávaly přes 3 procenta.
Jak se jednotlivé typy elektráren podílí na výrobě elektřiny v současnosti? Podle údajů Energetického regulačního úřadu klesl podíl těch uhelných v roce 2015 na 53 procent. Podíl jaderných elektráren se drží zhruba na 30 procentech a těch vodních na dvou procentech − jako před 30 lety. Elektřina z plynových elektráren ale tvoří už 7 a půl procenta a elektřina ze solárních elektráren se vyhoupla na 2,6 procenta. Předehnala tak produkci vodních elektráren. Na chvostu zůstávají v Česku větrné elektrárny − ty dodávají do sítě necelé procento elektřiny.
Podle energetického experta Hnutí Duha Martina Mikesky jaderná energetika splnila zásadní roli v průmyslovém rozvoji Evropy a severní polokoule od padesátých let. „Výroba jaderné elektřiny bude důležitá i následující dekády, ale domníváme se, že raději než setrvávat na prodlužování toho, na co jsme byli zvyklí, je výhodnější, jak technologicky, tak finančně, posilovat naši energetiku založenou spíš na obnovitelných zdrojích,“ prohlásil Mikeska.
