Praha - Zpomalení české ekonomiky je podle analytika Aleše Michla způsobené zvyšováním daní. „Kdybychom se na to vykašlali a nechali lidem klid na práci, byli bychom na tom líp,“ uvedl ekonom, podle něhož ekonomiku mohou z krize vyvést jedině úspěšně exportující firmy. Mezinárodní zakázky totiž firmám nemůže dát stát, ty získají jedině tehdy, když budou konkurenceschopné na světovém trhu.
Ekonomika není o státním rozpočtu, myslí si Michl. „Nás tady živí export, živí nás firmy, důležité je abychom měli ziskové firmy, ty budou potom nabírat zaměstnance,“ vysvětlil. Ekonomický růst si tak podle něj nelze koupit státními výdaji. „Rozpočet není nicotný, není to ale to zásadní,“ shrnul ekonom, podle něhož investice vždy musí přijít ze soukromého sektoru.
Úspěch není jen o výdajích
„Všichni jsme sledovali třeba Plzeň. Postoupila do ligy mistrů, přestože má třikrát nižší náklady na provoz než Sparta, která do ligy mistrů nepostoupila. Stejně jako například Nokia a Samsung: Nokia dávala na výzkum a vývoj víc peněz, přesto to projela….“
Stát sice podle Michla určitě má mít nějaké peníze, v recesi jich ten český ale vybíral zbytečně moc a hlavním problémem zůstalo, že se se státními prostředky plýtvá. „Stát obírá lidi a to je, myslím si, špatně. Proto se stát cyklí v recesi, ekonomika se sice malinko nastartuje, ale pak politici zvýší daně, což ekonomiku zase srazí zpátky,“ popsal Michl.
„Nevím, kde se bere posedlost politiků změnami daní,“ poukázal Michl na další český problém, kterým je nestabilita daňového systému. Politici podle něj berou zvyšování či snižování daní jako prostou trojčlenku a neberou v potaz to, že se ekonomika v různých situacích chová různě a změny ji navíc spíše rozkolísávají.
„Musíme jít přes racionalizaci výdajů,“ vidí cestu ekonom, podle kterého český stát dotuje nesmysly. Jen na provozu státu se podle něj dá ušetřit až 100 milionů korun, například pokud by každé ministerstvo dostalo méně peněz na svůj provoz. „Na důchody se nemusí sahat, já bych důchodcům neubral ani jednu korunu, a přesto by stát ušetřil,“ shrnul Michl.
Tři „nakopávací“ mechanizmy – Platy dolů, oslabení měny nebo snížení cen energií
První možností, jak postrčit ekonomiku směrem z krize, je podle Michla snížení platů. „To je drsná možnost, my to nemusíme dělat,“ myslí si analytik. Například v Pobaltí se ale podle něj tato možnost osvědčila, když se firmy dobrovolně dohodly, že si sníží platy. „Ten podnik dostal pozitivní kopanec, mohl zlevnit o trochu výrobek a konkurovat na světových trzích,“ vysvětlil Michl. Druhou možností je oslabení měny, které pomáhá exportu, třetí možností pak snížení cen energií, které sníží exportérům jejich výdaje.
„Tvorba pracovních míst je nereálná, protože vláda by musela skupovat auta od exportérů a někde je hromadit. Mezinárodní zakázky totiž vláda firmám dát nemůže…“
Důchodové pilíře? Ať si každý dělá, co chce!
„Každému bych nechal minimální důchod a zbytek bych nechal na lidech,“ myslí si Michl. Do fondů by ale podle něj měl investovat každý rozumný člověk, není k tomu potřeba složitý a nepřehledný systém důchodových pilířů. „Každý by měl investovat do fondů. Nepotřebuje k tomu stát, měl by zajít do banky, které věří, a vybrat si tam fond, kterému věří,“ komentoval Michl druhý důchodový pilíř. A kdo nechce investovat v bance, může podle něj postavit dům, který časem výhodně prodá, nebo dobře vychovat děti, které ho budou ve stáří živit.
„Nemusíte jen investovat, můžete si třeba postavit barák. Každý si může dělat, co chce, já bych do toho lidem nemluvil…“
