Italský kabinet se vydal do boje s chudobou. Jeho ambiciózní projekt s názvem občanský příjem odstartoval tento týden a má za cíl rychle snížit alarmující počty lidí s dlouhodobými sociálními potížemi. Země se přitom sama potýká s vysokou zadlužeností a podle kritiků může náročný sociální program přinést další, ještě hlubší finanční problémy.
Lidé bez šance získat podporu v těžké životní a finanční situaci jsou označovaní jako neviditelní. V Itálii, která má relativně velkorysé penze i dávky v nezaměstnanosti, jich jsou přitom miliony. Italský systém sociálního zabezpečení ve srovnání s řadou jiných rozvinutých států má relativně vysoký práh a na pomoc dosáhne poměrně malá část potřebných.
Italský statistický úřad odhaduje, že pod hranicí chudoby v zemi žije zhruba osm procent všech obyvatel. Poměr se jen v uplynulých deseti letech ztrojnásobil. Projekt vládního Hnutí pěti hvězd nazývaný občanský příjem chce tento trend obrátit.
Jde o dávku pro všechny, kdo prokážou, že jejich celkový příjem nepřesáhne v přepočtu dvacet tisíc korun měsíčně. Podmínka, kterou podle odhadů mohou splnit bezmála tři miliony Italů. Člověk může dostat až 500 eur měsíčně, pokud nemá žádný jiný příjem. S podporou na bydlení se dávky mohou vyšplhat maximálně na 780 eur měsíčně.
„Může to mít třeba psychologický efekt, ty tři miliony lidí mohou mít pocit, že na ně stát úplně nezanevřel a je nějaká naděje,“ míní italský publicista Andreas Pieralli.
Premiér očekává dopad na domácí poptávku
Projekt udělal z populistického Hnutí pěti hvězd v loňských volbách nejsilnější politickou stranu v zemi. Kritici mu ale vyčítají, že dávky mají zajistit politikům hlasy v nadcházejících evropských volbách. Argumentují i tím, že odhadované výdaje ve výši sedmi miliard eur už napjatý státní rozpočet neunese.
„Jsem si jist, že to bude mít pozitivní vliv na domácí poptávku,“ řekl italský premiér Giuseppe Conte. Šéf Hnutí pěti hvězd Luigi di Maio pak zavedení občanského příjmu označil za revoluci.
První březnový týden znamenal první žádosti, které ukážou zájem klientů i možnosti systému. Italská vláda, která obhospodařuje rozpočet zatížený jedním z nejvyšších dluhů v eurozóně, musela o plánované výdaje vést vyčerpávající bitvy s Bruselem.
Jestli tento politický triumf přežije alespoň jedno či dvě volební období, není v tuto chvíli jisté. A jisté tak nemůže být ani to, zda jde o triumf pro zemi, kterou tíží třetí největší nezaměstnanost v Evropské unii a v níž nemá stálou práci každý třetí mladý člověk.
