Praha – Mladých lidí, kteří mají šikovné ruce a touží po tom, stát se designérem, je celá řada. Umělecké školy ročně vychrlí stovky absolventů, uznávanými designéry a návrháři se ale stane jen zlomek z nich. Cesta na vrchol je složitá, většina designérů startuje svou kariéru doma na koleně. Důležitým pomocníkem jim přitom je především internet. Pojďme se podívat na příběhy lidí, kteří z ničeho stvořili značky, které je už dokáží uživit.
Michaela Brdová, návrhářka None
„Dostat se do úzkého kruhu designérů, to je problém, protože je tady uzavřený kruh lidí, kteří se dobře znají, a dostat se mezi ně je běh na dlouhou trať.“
Pro Kateřinu Borkovou byl design a šití jen koníček. Pak ale zkusila vystudovaná zdravotní sestra některé své výrobky vystavit na internetu a zaprášilo se po nich. „Jednoho dne jsem zkusila na sebe ušít tašku, hodně maluju, takže jsem ji pomalovala a zkusmo jsem ji vystavila na internetu a ona se za dvě hodiny prodala. To mě strašně nabilo,“ vzpomíná na své začátky Borková. Zpočátku šila ze zbytků látek, které měla doma, na šicím stroji zděděném po mamince. „Když jsem z toho věci prodala, tak jsem měla na lepší a dražší látky a postupně jsem to rozšiřovala. Poděděný stroj jsem vyměnila za lepší stroj – svůj vlastní,“ dodává Borková.
Dnes už má pro své výrobky vlastní značku – TATE. A na výši výdělků si rozhodně nestěžuje. „Tři roky na mateřské dostávám 7,5 tisíce a to by mi nestačilo, nebo bych byla závislá na manželovi, což se mi nikdy nechtělo. Takhle si můžeme dovolit standard, který byl pro nás normální, když jsem ještě do práce chodila,“ říká Borková. Dnes uvažuje o tom, že se do nemocnice, kde před mateřskou pracovala, už nevrátí.
Zakázky se jí jen hrnou. „U sukýnek, na které se teď specializuji, je největší nápor mezi březnem a květnem, kdy mám až 150 objednávek za měsíc. Ostatní měsíce jsou slabší, je to 50 až 80 objednávek měsíčně,“ uvedla Borková.
Se šperky z porcelánu do galerie
Dalším krokem v rozvíjející kariéře mladého designéra je nabídnout své věci do galerií a kamenných obchodů. Zuzana Holanová a Michaela Brdová se potkaly už na střední škole, Martinu Žílovou přibraly na vysoké a firma None, která se zaměřuje hlavně na design šperků z porcelánu, se pomalu začala rozjíždět.
I ony stejně jako Borková začaly od nuly. Koupily materiál na prvních několik prstýnků, a až je prodaly, nakoupily na další. I když se snaží, aby jejich výrobky měly uměleckou hodnotu, samy říkají, že se mezi umělce nikdy nenutily. „Záleží na tom, jaký člověk je. Ze začátku může posílat miliony e-mailů do všech možných galerií a čekat, jestli se ozvou, neozvou, jestli o výrobky galerie bude mít zájem. My jsem šly trošku jinou cestou. My jsme si počkaly a galerie začaly psát nám. A to byla výhra,“ popsala studentka ateliéru Design keramiky UJEP Michaela Brdová.
Zuzana Holanová, studentka ateliéru Design keramiky UJEP, návrhářka None
„Nebylo to ze začátku tak, že bychom si půjčily desetitisíce a něco rozjely. Bylo to tak, že jsme věděly, že bude potřeba udělat pět prstenů, tak jsme si koupily materiál, hmotu na to a udělaly pět prstýnků, pak dalších pět, a tak se to navyšovalo a věci se začaly dělat ve větším a větším množství.“
I návrhářky z None připomínají, že začátky nebyly nijak lehké. Šperky začínaly vyrábět doma. Celý byt tak zaplnil prach z keramiky. A i některé nutné investice jim daly z počátku pěkně zabrat. „Největší investice jsou předtím, když jdeme na nějakou prodejní akci, tak je tam většinou zápisné a další a to jsou pro nás větší částky, na které se horko těžko složíme, další investice jsou do propagačních materiálů, kdy tiskneme vizitky, bannery, a větší investice byla do webu,“ uvedla Holanová.
I pro začínající designérky šperků jsou přitom prodejní trhy a internet důležitými marketingovými nástroji, které je mohou prezentovat a zviditelnit tak, aby se odrazili ode dna a jejich hvězda začala stoupat.
