Praha – Prezident Václav Klaus viní z problémů řecké ekonomiky jednotnou evropskou měnu. Řada ekonomů však jeho názor nesdílí. Domnívají se, že za problémy Řecka může spíše fakt, že si země žila nad poměry. Měla až příliš štědrou sociální síť a rozhazovala takové sumy peněz, které si nemohla dovolit. Selhala také prý Evropská unie a eurozóna, které si včas neuvědomily zhoubnost situace, kterou může vysoké řecké zadlužení mít, a nezasáhly včas. Proto nyní Řecko balancuje na pokraji bankrotu.
Že euro může komplikovat některým státům život, to většina ekonomů podobně jako Klaus připouští. Není to ovšem případ Řecka. „Euro je rušivý nástroj dynamičtěji rostoucích států, to je Irsko, Španělsko, případně pobaltské státy, které nemají euro, ale mají zafixovanou měnu. Tam jde o nízké úrokové sazby, které vytvořily na tamních trzích realitní bubliny atd. V případě Řecka je realita poněkud jiná,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 analytik X-Trade Brokers Jaroslav Brychta.
Vstup Řecka do eurozóny, do silného ekonomického bloku, dodal zemi na důvěryhodnosti, kterou nikdy dříve nepoznala. Mohlo si půjčovat mnohem levněji. „Investoři věděli, že pokud je země členem eurozóny, tak se za ni kdokoliv postaví, když bude mít problémy,“ poznamenal Brychta. A tak řečtí politici začali hřešit, utrácet a státní dluh bujel až do dnešních nebezpečných mezí. Euro tak za problémy může spíš jen přeneseně. „Kdyby měli drachmu, trh by je klepnul přes prsty daleko dříve než nyní,“ vysvětlil Brychta.
Olej do ohně přilila i eurozóna
Hřešila ale i eurozóna, která Řecko (ale i další státy) včas kvůli narůstajícímu dluhu nesankcionovala. Před falšováním statistik zavírala oči a dodržování Paktu stability a růstu, ve kterém ne náhodou figuruje právě ono slovo stabilita, důsledně po hříšnících nepožadovala. Podle paktu totiž nesmí zadlužení země přesáhnout 60 procent jejího hrubého domácího produktu a deficit nesmí přerůst 3 procenta. Řecko však tato pravidla porušilo. Dluh má bezmála dvojnásobný, deficit více než čtyřnásobný.
Stále tu ale ještě byla pojistka, která mohla Řecko a potažmo celý jih Evropy před nejhoršími dopady nezodpovědného jednání politiků zachránit. I tady ale politici selhali. „Krize důvěry ve státy, které čelíme v roce 2010, by mohla být mělčí a některé z jižních evropských států by se úplně mohly vyhnout problémům, pokud by eurozóna jako celek včas uklidnila zpanikařené investorské stádo a včas nalila do Řecka dostatek likvidity,“ upozornila ředitelka a analytička společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. Zabránila by tím panice a útěku investorů od řeckých aktiv.
Zodpovědně se podle ní nechová eurozóna ani nyní tváří v tvář hrozícímu bankrotu. Stále s pomocí vyčkává, váhá, zda má do země, která se do problémů dostala především vlastním přičiněním, vůbec pomoci. A to je špatně. Komplikace už totiž nespočívají jen v přílišném zadlužení Řecka a dalších hříšníků, jako je Španělsko či Portugalsko.
„Problém je již i v tom, že finanční trh začal panikařit a spustil řetězovou reakci. Dnes je ještě možnost řetězovou reakci přetnout, trh uklidnit příslibem dostatečně velké pomoci, a tím zabránit rozšíření nákazy na další země. Zítra již může být pozdě, stejná suma peněz nemusí k uklidnění stačit,“ varovala Šichtařová.
Euro Řecku komplikuje cestu z krize
I když euro řeckou krizi bezprostředně nezavinilo, pravdou je, že mu zavírá jednu z nejsnadnějších cest, jak se z krize dostat. Tou cestou je devalvace měny, která by pomohla vyřešit deficit obchodní bilance tím, že by povzbudila export, a vylepšila by rovněž platební bilanci zadlužené země. Blahodárný vliv by měla také na hospodářský růst, což by se odrazilo kladně i na stavu veřejných financí. Devalvace měny by zadluženému Řecku rovněž usnadnila splácení jeho dluhů.
