Brusel - Evropská unie se dnes po měsících jednání a neshod dohodla na nové podobě finančního dohledu v EU. Změny přijala v reakci na finanční krizi. O dohodě informoval novináře eurokomisař pro vnitřní trh Michel Barnier. Vzniknout by měly nové orgány, které budou dohlížet na činnost bank, pojišťoven i obchody na trzích.
„Dosáhli jsme klíčového milníku. Dosáhli jsme politické shody na vzniku evropského finančního dohledového rámce,“ uvedl eurokomisař. Jde o krok, který ještě musí být schválen ministry financí. Ti v Bruselu zasednou v úterý. Potřebné je pak i potvrzení v Evropském parlamentu, kde by se mělo hlasovat zřejmě na konci září.
Pokud se podaří tento harmonogram dodržet, začne rozsáhlá reforma, jejíž dojednávání provázelo množství sporů, platit od počátku příštího roku. „Tato nová dohledová architektura je zásadní etapou našeho úsilí vyvodit důsledky z této krize,“ uvedl Barnier. Právě nedostatečnému dohledu je připisován podíl na vzniku nejvážnějších finančních potíží v EU za dobu její existence.
Dohled už bude nadnárodní
Cílem reformy je změnit situaci, kdy dohled byl v EU prováděn výhradně na úrovni jednotlivých zemí. Vzniknout by tak nově měly v Londýně, Paříži a Frankfurtu nad Mohanem tři nadnárodní dohledové orgány pro kontrolu bank, pojišťovacích institucí a finančních trhů. Ty budou moci i zakazovat riskantní finanční produkty a aktivity. Jejich činnost však bude omezena. Dohledové orgány však v některých případech budou moci svá rozhodnutí zacílit přímo na na konkrétní finanční instituce, tedy třeba na jednotlivé banky.
Proti národním regulátorům tak budou mít za jistých podmínek nadnárodní dohlížecí orgány navrch. Země se však budou moci odvolat proti jakémukoli rozhodnutí, pokud by je nutilo utrácet peníze. To se při složitých jednáních nelíbilo europoslancům, ale státy si to nakonec prosadily.
Střežena bude i makrosituace
Navíc vznikne další orgán, který bude mít na starosti jakýsi „makrodohled“. Ten se obecně bude zaměřovat na širší dohled nad riziky, která se mohou objevovat. Jde například o prudce rostoucí dluhy jednotlivých zemí či vznik různých „bublin“ na trzích, třeba kvůli cenám nemovitostí. Prvních pět let by tomuto orgánu měl šéfovat prezident Evropské centrální banky.
Obavy ze zemětřesení ve finančním dohledu měly zejména Británie či Německo, i když četné otázky zaznívaly třeba i z Česka. Obavy souvisely s tím, aby nadnárodní úřady nepodkopaly jejich vlastní národní dohled nad finančním sektorem.
