Praha – Záhy po listopadovém převratu v Československu došlo kromě politických změn také k neméně důležitým reformám ve státní ekonomice. Transformace ze 40 let zažitého centrálního plánu na hospodářství založené na tržní soutěži si vyžádalo zásadní změny, mnohdy i bolestné. Česká ekonomika za dvacet let urazila cestu od složitého privatizování a zásadní liberalizace cen až ke konkurenceschopnému členovi Evropské unie. Názorným dokladem může být také fakt, že nejhorším důsledkům současné hospodářské krize se podle znalců Česko stále úspěšně vyhýbá.
Už brzy po sametové revoluci začala série ekonomických přeměn, které ovlivnily život všech obyvatel. Ti si museli zvykat na nové pojetí vztahu k ekonomice. Země se toužila co nejvíce a nejrychleji přiblížit evropskému trhu. Spor se vedl o to, jak rychle. „Šoková terapie, gradualismus, jak postupovat a jak má vypadat správná strategie transformace,“ popisoval začátky guvernér ČNB Zdeněk Tůma.
Přerod české ekonomiky v prvotní fázi je neodmyslitelně spojován s postavou ekonoma Václava Klause, znalce problematiky zahraničního obchodu. „Já se k reformám posledního dvacetiletí hodlám přihlásit, jakkoli jsem je nedělal jen já a jakkoliv nevznikaly podle mých představ. Nevznikaly ve vzduchoprázdnu nebo laboratoři a ovlivňovaly je i nemalé politické ambice a tlaky,“ hodnotí s odstupem Klaus.
Právě tato doba je charakterizována notnou improvizací více či méně úspěšnými pokusy. I přes vratké základy byla reforma českého finančního systému postavena na prioritách, jako byla privatizace, liberalizace cen, devalvace koruny, nový daňový systém a regule státního rozpočtu. Odvážné kroky slavily v 1. polovině 90. let úspěch – česká ekonomika vykazovala značný růst, avšak první velký zlom přišel v roce 1997. Objevily se privatizační skandály, otřásla se měna i bankovní systém. Spor o výklad příčin této krize se vede dodnes.
Pavel Mertlík, bývalý ministr financí:
- „Privatizace bank měla přijít v roce 1994 až 1995. Ty ztráty, které by byly vytvořeny v bankovním sektoru, by byly také obrovské, ale byly by poloviční.“
Václav Klaus, představitel tehdejších reforem:
- „Co jsme nedoceňovali, byl probíhající raketový růst role kapitálových trhů, investičních bank a nejrůznějších investičních fondů všech typů a jejich rychlý příchod k nám. To se přiznám, že jsme v hlavách neměli - a to nás zaskočilo.“
Nešťastná sedmička pro české finance
Sedmým rokem demokratického státu i kvůli názorovým rozporům začíná slabší období hospodářství. Nezaměstnanost, ještě před listopadovou érou nevídaný jev, tehdy překročila 10% hranici. Vláda Miloše Zemana proto prosadila program investičních pobídek, čímž například na okrajích měst vyrůstaly se státními úlevami nové fabriky. Socialistická vláda navíc uvedla do praxe další důležitý proces - prodej českých bank včetně kontroverzního převodu krachující IPB na ČSOB. Do soukromých rukou posléze zamířila i Česká spořitelna nebo Komerční banka.
Pavel Mertlík:
- „V té situaci, v jaké banky byly, bylo jasné, že jediné, co jim pomůže, je silný zahraniční vlastník.“
Kamil Janáček, náměstek ministra práce a soc. věcí v letech 1991-1992:
- „Rozhodnutí o privatizaci 3 polostátních bank, tzn. České spořitelny, IPB a Komerční banky, udělala už vláda Václava Klause na podzim 97, vláda Miloše Zemana pouze navázala na toto usnesení.“
V roce 2004 Česko vstupuje do Evropské unie a tuzemský průmysl s podporou investičních pobídek vyráží strmě vzhůru, ekonomický růst v té době přesahuje 5 %. Souběžně s tím klesá nezaměstnanost. Okolo roku 2006 se Česko dostává před první stát západní Evropy - Portugalsko. Realitou let ekonomického růstu jsou ale schodky státního rozpočtu, od vlád Václava Klause už se nikdy rozpočet neobešel bez dluhů, i když kabinet Mirka Topolánka se k vyrovnanému rozpočtu téměř blížil.
Ekonomika se svezla dolů spolu s krizí
V roce 2008 pak přichází poslední výrazný předěl, kdy se finanční a ekonomické krizi na Západě nevyhne ani Česko. Tuzemské banky se sice drží, ale firmy navyklé na export nemají zakázky. Ekonomický růst proto brzdí z 6 procent na nulu a ještě hlouběji. „Během těch 20 let jsme vcelku úspěšně restrukturalizovali tuhle ekonomiku, takže je konkurenceschopná, proti tomu státní aparát se změnil velmi málo, je nevýkonný, to je největší dluh,“ dodává Mertlík.
Karel Kříž, ekonom:
„Dnes je plat v ČR vzhledem k cenové hladině na 80 procentech úrovně USA. Kdybychom to před dvaceti lety někomu tvrdili, tak by řekl, že jsme se zbláznili.“
Navzdory všem peripetiím dosáhli Češi v současnosti nejvyšší životní úrovně v dějinách. Za průměrnou mzdu se před 20 lety dalo s malými výjimkami koupit výrazně méně potravin, spotřebního zboží nebo služeb než v současnosti. Při zvyšujících se sociálních rozdílech se však údaje o průměrných mzdách stále více vzdalují reálné situaci v zemi. Některé regiony, sociální skupiny a profese jdou nahoru, zatímco jiné stagnují.
- Václav Klaus autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1242/124164.jpg
- Růst ekonomiky v letech 1990-1996 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1242/124163.jpg
- Růst ekonomiky v letech 1997-2003 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1242/124162.jpg
- Růst ekonomiky v letech 2004-2009 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1242/124161.jpg
- Srovnání kupní síly v letech 1989 a 2008 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1242/124169.jpg
