Zkušení vozíčkáři stále častěji pomáhají lidem, kteří se se životem na invalidním vozíku teprve seznamují. Radí jim v každodenní praxi a v sociální oblasti, jsou i psychickou oporou. Během posledních šesti let se díky této službě podařilo rychleji vrátit do aktivního života stovky lidí.
Zkušení vozíčkáři pomáhají lidem, kteří se s takovým životem teprve seznamují
Zkušení vozíčkáři jako peer mentoři (zdroj: ČT24)
Jak složit vozík nebo vysednout z auta učí Aleš Černohous svoje klienty. Sám utrpěl úraz míchy v 25 letech, když na něj v londýnském parku nešťastnou náhodou spadl strom. Momentálně provádí těžkou životní zkouškou patnáct lidí. Rok jezdí za Danielem Gebhartem, který se před čtyřmi lety vyboural na motorce.
Daniela čeká operace ruky, která má zlepšit hybnost. Časem by nemusel mít ani plicní ventilaci. I díky Alešovi se mu prý daří být soběstačnější. Založil e-shop a chce se vrátit za volant.
„Když tohle zvládne a dojede si třeba na rehabilitaci a později se vrátí do zaměstnání, tak pocit, že jsem mohl být nápomocen tomu, že se to ten člověk naučil a vrátil se do aktivního života, je radost,“ říká peer mentor České asociace paraplegiků Aleš Černohous.
Gebhart s ním otevírá problémy, které s člověkem bez handicapu úplně nejdou řešit. „U mě je to hlavně psychické,“ popisuje Gebhart.
Hledají další kolegy do týmu
Peer mentoři poskytují také sociální poradenství, radí s výběrem kompenzačních pomůcek i vozíku. Často začínají s pomocí už v rehabilitačním ústavu. Jen loni měli v péči přes 130 lidí s poraněnou míchou.
„Klienti, kteří odchází z rehabilitačních ústavů a vrací se do domácí péče, prožívají velmi silný psychický propad. Je to pochopitelné, protože v ústavu dostávají plnou péči,“ uvádí koordinátor projektu peer mentoring České asociace paraplegiků Marek Jonczy.
Peer mentoři jezdí přímo do rodin. V Česku je jich 15. Momentálně ale hledají další kolegy do týmu.