Ve věku 82 let zemřel v pátek vědec a bývalý politik František Reichel, který byl také významným organizátorem církevního života. Potvrdil to v sobotu jeho syn František Reichel. Jeho otec byl v roce 1989 jedním z hlavních organizátorů pouti na svatořečení Anežky České do Vatikánu, jíž se zúčastnilo na sklonku komunistického režimu na deset tisíc věřících z Československa a krajanů žijících v exilu.
Svatořečení české přemyslovské princezny, řeholnice a významné osobnosti společenského života v roce 1989 bylo spojeno s převratnými změnami konce roku 1989. Během svatořečení v Římě připomněl kněz Tomáš Halík dávnou pověst, která říkala, že „až bude svatá Anežka svatořečena, bude v Čechách konečně dobře“.
Svatořečena byla 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II., v předvečer sametové revoluce v Československu. Loni se konala ke 30. výročí této události děkovná pouť.
František Reichel se narodil 27. ledna 1938 v Praze do katolicky a protikomunisticky orientované rodiny, což mu působilo problémy během studií. Nakonec ovšem mohl vystudovat Veterinární fakultu VZŠ v Brně. Po promoci narukoval na vojnu, kde z popudu ochránit adventistu, který odmítal v sobotu pracovat, podepsal spolupráci s kontrarozvědkou, uvádí v Reichelově medailonku sdružení Paměť národa.
Od konce 60. let pracoval jako vědec v oboru veterinární farmaceutiky ve výzkumném centru SPOFA (Spojené farmaceutické závody), od roku 1973 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu pro biofaktory a veterinární léčiva v Jílovém u Prahy, kde vedl odbor klinického výzkumu a vědeckých informací. Absolvoval také Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1989 byl ředitelem Výzkumného ústavu pro biofaktory a veterinární léčiva.
V roce 1970 vstoupil do Československé strany lidové a v roce 1974 se stal členem jejího ústředního výboru. V té době také organizoval různé aktivity pro katolická společenství. V 80. letech spoluorganizoval cyrilometodějské poutě na Velehrad a úzce spolupracoval s kardinálem Františkem Tomáškem.
Od jara 1989 připravoval pouť do Říma na kanonizaci svaté Anežky. Na konci listopadu 1989 přijal nabídku stát se ministrem bez portfeje za lidovce v první vládě Mariána Čalfy a poté v jeho druhé vládě zastával funkci ministra pro vědu a techniku. V dubnu 1990 z vlády odešel kvůli lustracím a angažoval se v otázce církevních restitucí. Působil také v komunální politice.
