Zemřel bývalý předseda vlády komunistického Československa Lubomír Štrougal. Bylo mu 98 let. Působil rovněž jako ministr vnitra a zemědělství. Loni měl stanout před soudem kvůli podílu na zabití lidí na československých hranicích, kvůli jeho dlouhodobé vážné duševní nemoci ale státní zástupce stíhání zastavil.
Zemřel bývalý komunistický premiér Lubomír Štrougal
Lubomír Štrougal byl nejdéle sloužícím československým premiérem. Za osmnáct let ve funkci mezi lety 1970 až 1988 se stal jednou z hlavních tváří husákovské normalizace. Přes třicet let byl členem vedení Komunistické strany Československa (KSČ).
Po pádu komunistického režimu v prosinci 1989 se Štrougal, který nepatřil k nejtvrdšímu jádru komunistů, stáhl z politiky a odešel do důchodu. Napsal dvě vzpomínkové knihy, ve kterých nerevidovaně popisuje svůj život.
V posledních letech čelil trestnímu stíhání za podíl na zabití a zranění lidí na československých hranicích v době komunistické totality. Stíhání bylo zastaveno, protože podle znaleckých posudků nebyl schopen chápat smysl trestního řízení.
Na Ústavní soud se loni se stížností proti zastavení obrátila skupina zraněných a pozůstalých po zabitých při pokusu o přechod železné opony. V prosinci 2001 se k soudu dostala žaloba, podle níž Štrougal jako ministr vnitra v roce 1965 neodeslal prokuratuře určitý spis, a tím překazil potrestání skupiny příslušníků StB obviněných z vražd odpůrců režimu na konci 40. let. V červenci 2002 jej soud ale obžaloby zprostil.
Štrougal se narodil 19. října 1924 ve Veselí nad Lužnicí, jeho otec byl komunista a za protektorátu zahynul v koncentračním táboře. Štrougal se po absolvování práv na Univerzitě Karlově zapojil do stranického aparátu v Českých Budějovicích a jeho kariéra rychle stoupala.
V pouhých čtyřiatřiceti letech, v roce 1958, se stal členem ÚV KSČ a o rok později již šéfoval ve vládě resortu zemědělství v letech 1959 až 1961. Ve vzpomínkách Paměti a úvahy z roku 2009 pociťoval lítost nad represemi v padesátých letech.
„Hluboce lituji všech, kteří byli nespravedlivě postiženi naší bezpečností a justicí nebo trpěli v důsledku nejrůznějších mimosoudních nátlaků. Nic na tom nemohu dodatečně změnit. Všem se upřímně omlouvám…“ Zároveň ovšem tvrdil, že za zločiny v padesátých letech nelze vinit celou stranu.
Do roku 1965 byl ministrem vnitra a v roce 1968 místopředsedou vlády. Zprvu sice nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl také pozici v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě, brzy ale přešel na stranu normalizace. V lednu 1970 se stal na dlouhá léta předsedou federální vlády. Historici jeho vládní působení označují jako chladně pragmatické.
Koncem osmdesátých let stál Štrougal na straně reforem, jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Generálním tajemníkem ÚV KSČ se v prosinci 1987 místo nemocného Husáka stal Miloš Jakeš. Štrougal podal demisi v říjnu 1988. Po listopadových událostech roku 1989, během nichž byl odpůrcem tvrdého postupu proti opozici a navrhoval jednání z Občanským fórem, se vzdal poslaneckého mandátu a odešel z veřejného života.