Praha – Na spojení výnosného obchodu a zároveň záchrany tropických pralesů nalákala v roce 2011 australská firma Conservation Central Network (CCN) tisíce lidí z ČR. Zhodnocení peněz se ale stále nekoná. Investoři, kteří do takzvaných karbonových kreditů vložili mnohdy i statisíce korun, už otevřeně mluví o podvodu. Dosud nezveřejněné kauze se věnovala Stáňa Raupachová v pořadu Reportéři ČT.
Zachránit pralesy a ještě vydělat? To vás dřív oškube Australan
Vznešená myšlenka, seriózní dojem australského vedení firmy a finanční výnos na počátku přitáhl řadu lidí ochotných vložit do projektu své peníze. „Investoval jsem do toho řádově půl milionu. V současné době se za to, že jsem do toho investoval, stydím. Prostě dneska už bych to neudělal. Vím, že jsem udělal blbost a že jsem prostě naletěl,“ řekl Reportérům ČT jeden z investorů, který si ale přál zůstat v anonymitě.
CCN nabízela investici do uhlíkových kreditů, které prý sama vytváří. Proces začíná pronájmem deštného pralesa, čímž brání jeho kácení. Akcionáři měli vydělat peníze za to, že jejich část pralesa bude pohlcovat znečištění, za což jim velcí průmysloví znečišťovatelé později zaplatí. Vše mělo souviset s prodejem emisních povolenek, s nimiž se skutečně obchoduje, nápad tedy nebyl důvod zpochybňovat. CCN nabízela investici do pralesů především v České republice a na Slovensku, ale aktivní je i v dalších východoevropských zemích, vybrala od investorů odhadem mezi 10 až 15 miliony euro.
Peníze pak měla firma investovat do projektů, které ale nevyšly. K investicím lidi na Slovensku a v České republice přesvědčoval osobně i prezident a zakladatel CCN Erminio Kotlar. Společnost postavil na principu multilevel marketingu - lidově řečeno letadla. V tomto systému jsou odměňováni ti, kteří ke koupi produktu přesvědčí někoho dalšího. Investor tedy mohl vydělat na svých kreditech, a navíc si přilepšit odměnami za přivedené lidi.
Petr Fejtek, šéfredaktor Poradenství a finance:
„Produkt je zabalitelný do nejrůznějších pohádek. A v tomto případě jde buď o zázračný výnos, nebo záchranu planety, nebo kýho ďasa, to už je celkem jedno. Když si kolem uděláte tuhle pohádku a pustíte na to velmi efektivní bagr multilevelu, tak můžete prodat neuvěřitelné hovadiny.“
Erminio Kotlar má s tímto obchodováním bohaté zkušenosti. Sám ani nezakrývá svůj cíl vést bohémský život a vydělávat peníze bez velkého úsilí, což mu tento způsob obchodování podle jeho vlastních slov umožňuje. Jeden krach už ale ve své historii má. „Před deseti lety v podstatě jedno letadlo, tedy multilevelovou firmu, potopil. A tam zůstalo viset kolem 130 milionů dolarů,“ tvrdí šéfredaktor časopisu Poradenství a finance Petr Fejtek. Podle Kotlara tehdy představoval potíž platební systém, který zajišťovala kanadská entita. A protože podváděl, německá banka Deutsche Bank se proti tomuto systému postavila a poslala ho do likvidace.
Protože se CCN k povaze svých současných projektů nevyjádřila, obrátili se Reportéři ČT na americkou firmu VCS, která projekty generující uhlíkové kredity registruje. Mluvčí firmy Elizabeth Silverstein potvrdila, že „žádný z těchto projektů není v databázi VCS a Conservation Central Network není uveden jako navrhovatel žádného projektu registrovaného VCS.“
Peníze v pralese (zdroj: ČT24)
Postupem času CCN změnila obchodní strategii. Místo balíčků s uhlíkovými kredity začala prodávat balíčky s virtuálními hektary deštných pralesů, což nazývala jejich sponzorováním. Hektary poté dokonce začala vyměňovat za akcie spřízněné společnosti se sídlem v Hongkongu, jejíž statutární orgány představují opět Erminio Kotlar a Campbell Scott.
S postupem času přestali mluvit o odkupu karbonových kreditů, místo toho investorům nabídli, že si je mohou vyměnit za akcie, které budou později veřejně obchodovatelné. Firma slibovala, že do června 2014 vstoupí na burzu, ale odložila to. Dosud se tak nestalo. Za své peníze dostávají akcionáři jen pochybnou zprávu o finančním stavu společnosti.