Policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání poslance Miloslava Roznera (SPD) k trestnímu stíhání za výroky o romském táboře v Letech u Písku. Rozner ho označil za „neexistující pseudokoncentrák“. Mandátový a imunitní výbor se žádostí začne zabývat v úterý. Poslanci SPD chtějí hlasovat proti vydání svého kolegy.
Policisté Roznera podezřívají z popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Za to v případě odsouzení hrozí trest od šesti měsíců do tří let.
Na úterní schůzi mandátového a imunitního výboru se podle jeho předsedy Stanislava Grospiče (KSČM) určí další postup. „Předpokládám, že výbor bude chtít udělat standardní kroky,“ uvedl. Zřejmě pozve na některou z dalších schůzi vyšetřovatele a státního zástupce.
Příležitost vyjádřit se k věci dostane i Rozner. Protože je členem imunitního výboru, bude muset být podle Grospiče vyloučen z jednání výboru pro podjatost. Sněmovní plénum by mohlo o policejní žádosti rozhodovat v lednu.
„Jedná se o stanovení hranice poslanecké indemnity, tedy imunity na projevy. Je otázka, až si pozveme státního zástupce případně vyšetřujícího policistu, jak nám svou žádost vysvětlí,“ podotkl místopředseda mandátového a imunitního výborun Petr Gazdík (STAN).
„Aby výroky poslanců byly stíhány policií, to si myslím, že bychom měli asi změnit. Nemyslím si, že by to mělo být úkolem policie,“ prohlásil premiér Andrej Babiš (ANO).
Podle SPD nese prošetřování „znaky aktivismu“
Předmětem stíhání má být Roznerův výrok, který pronesl koncem loňského roku na jednání SPD: „Ano, nejsem takový odborník na kulturu jako třeba pan exministr Herman, ale bezesporu bych nikdy nevyhodil z okna půl miliardy za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku.“
Poslanec tím narážel na odkup vepřína v Letech u Písku, na jehož místě stál za protektorátu koncentrační tábor pro Romy. Objekt vláda vykoupila, aby tam mohlo vzniknout pietní místo. Rozner svým výrokem vyvolal vlnu nesouhlasu mezi pamětníky, politiky, aktivisty i dalšími občany. Rozner za výrok čelil trestnímu oznámení, policie ale případ, který se týkal také šéfa hnutí Tomia Okamury, nejprve odložila. Státní zastupitelství jí však případ vrátilo k opětovnému prošetření.
„Zásah státního zastupitelství v tomto případě nese znaky aktivismu a vyvolává otazníky nad objektivitou vyšetřování celého případu,“ uvedla v prohlášení SPD. Rozner podle hnutí nezpochybňoval utrpení lidí v táboře, ale v souladu s názorem SPD zpochybnil „vynaložení astronomické částky na nákup vepřína“. „Poslanci klubu budou hlasovat proti vydání svého kolegy,“ sdělilo SPD.
Tábor Lety začal fungovat v roce 1940 formálně jako kárný pracovní a určený byl pro osoby, které se – dobovým slovníkem – štítily práce. Romové tvořili necelých deset procent vězňů, dále šlo o tuláky nebo bezdomovce.
Změna nastala v roce 1942, kdy Lety změnily své určení na sběrný tábor (židovským ekvivalentem sběrného tábora byl na českém území Terezín). Od srpna 1942 se hovoří o táboře určeném pro „potírání cikánského zlořádu“. Dozor zde po celou dobu nevykonávali nacisté, ale dozorci z řad českého četnictva.
Do května 1943 táborem prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do Osvětimi. Z koncentračních táborů se po válce vrátilo ani ne šest set romských vězňů. Do druhé světové války žilo na území dnešního Česka odhadem do deseti tisíc českých Romů; nacisté podle odhadů zavraždili devadesát procent jejich populace.
