Tomáš Sokol bývá označován za jednoho z nejznámějších advokátů v Česku, který obhajoval třeba Radovana Krejčíře nebo Bohumila Kulínského. Po revoluci ale působil také jako městský prokurátor (státní zástupce) a ministr vnitra. Na otázku, jestli je v Česku dobrá obhajoba závislá na penězích, odpovídá ano: „Altruisté jsme občas všichni. Celkově se ale domnívám, že se advokáti chovají tržně.“ Jestli je to dobře, neví, ale je to tak podle něj i v řadě jiných oborů. V novém podcastu České televize V hlavě se také zamýšlí nad tím, jak se vyrovnává s příběhy obětí nebo co přinese vládou schválená novela zákona o advokacii.
„Výpovědi obětí se mnou nic nedělají,“ říká v podcastu. Druhým dechem dodává, že jeho svědomí se nevztahuje k tomu, jak to s klientem dopadne, ale k tomu, jakou práci odvedl on sám. To, o co se v rámci obhajoby podle svých slov snaží, je, aby celý proces probíhal férově. „Lépe, aby devět viníků nebylo potrestáno, než aby jeden nevinný potrestán byl,“ podotýká.
Obhajobu klienta by prý odmítl, pokud by hrozil konflikt zájmů. Jako příklad uvádí předsedu KSČM. „Je to z toho důvodu, že já jsem tak hlasitě dával najevo svoji averzi vůči režimu, že bych byl nedůvěryhodný, jestli poskytuji svoje rady právně dobře.“
Čas věnuje i přípravě zákonů. Jako spoluautor stojí za novelou zákona o advokacii, kterou už schválila vláda. Legislativní úprava počítá s tím, že informace, které klient sdělí svému obhájci, budou považovány výslovně za důvěrné. Povinnost zachovat mlčenlivost měl advokát už dřív, podle Sokola jde ale teď o krok správným směrem.
„Systém nebyl v některých případech rezistentní. Klient neměl jistotu, že se informace nedostanou někam jinam, když je získají například orgány činné v trestním řízení. Nejde v zásadě o advokáta, je to posílení práv občanů,“ vysvětluje změnu Sokol.
Ohledně mlčenlivosti a ochrany důvěrnosti informací totiž panuje dlouhodobý názorový střet mezi advokáty a státními zástupci, který se týká zejména policejních prohlídek v advokátních kancelářích. Profesní komora zdůrazňuje, že advokátní kancelář nemůže sloužit jako zdroj důkazů o trestné činnosti. Novela také zpřesňuje a rozšiřuje ochranu před takzvaným vinklařením, tedy nabízením, zprostředkováním a poskytováním právních služeb lidmi, kteří k tomu nemají zákonné oprávnění.
Přešlapy a prestiž advokacie
Přední český advokát se v podcastu V hlavě rozpovídal také o přešlapech některých advokátů. „Je to problém, o kterém víme, a řešíme ho,“ říká na dotaz o zneužívání takzvaných advokátních úschov. Reaguje tak na kauzu, kterou vyšetřuje policie, kdy advokátka Hana Suková měla zpronevěřit 150 milionů korun od klientů.
Podle Sokola se zatím nepovedlo vytvořit mechanismus, který by zneužití skutečně bránil: „Snažíme se nad účtem získat kontrolu, ale není to tak jednoduché.“ Dopady takových případů na prestiž oboru jsou podle něj ale tragické.
Jestli je česká advokacie v lepší, nebo horší kondici, než bývala dřív, neví. „Je to těžko porovnatelné. Za komunismu nás bylo pár stovek, všichni jsme si tykali. To se nutně muselo změnit, teď je advokátů na 13 tisíc.“
Podle něj se změnil režim práce i zadání. Kolegy advokáty dvaasedmdesátiletý Tomáš Sokol nehodnotí podle věku, ale znovu opakuje, co je pro něj stěžejní. „Nemám důvod se dívat na mladší kolegy odlišným způsobem, hodnotím je podle práce.“
Nad otázkou, co by chtěl, aby si o něm lidé jednou hledali na internetu, dlouho nerozmýšlí: „Nechtěl bych, aby to znělo neuctivě, ale mně je to úplně jedno.“
Byl takový vždycky, nebo ho změnila až advokacie? Čím to, že za používání sprostých slov ho Česká advokátní komora nikdy nepostihovala? Co by měl právník dělat pro to, aby uspěl? A baví ho advokacie stejně jako na začátku? Poslechněte si celý díl právního podcastu V hlavě Kláry Radilové a Johany Šulcové s advokátem Tomášem Sokolem.
