Praha – V Praze začala třídenní konference, na které diskutují historici, právníci, političtí vězni i politici o zločinech komunistického režimu. Série besed má nabídnout i možnosti, jak i po 20 letech postihnout zločiny spáchané komunistickými diktaturami ve střední a východní Evropě. Ústav pro studium totalitních režimů, který debatu organizuje, totiž upozorňuje, že se na rozdíl od nacistických zločinů zatím nepodařilo ucelené zveřejnění a posouzení zločinů komunistických, z nichž mnohé lze označit za zločiny proti lidskosti.
Čeští historici proto navrhují vytvoření celoevropského ústavu pro zkoumání totalit, který by sídlil v Praze a měl by pomáhat národním institucím v jednotlivých zemích. Zatímco západní Evropa se potýká hlavně s neznalostí, v poskomunistických zemích je vyrovnávání se s minulostí stále citlivé politické téma.
Konference navazuje na loňskou rezoluci Evropského parlamentu, která odsoudila zločiny totalitních a autoritářských režimů a koná se ve dnech výročí komunistického převratu v roce 1948 v někdejším Československu. K účastníkům konference patří bývalý zmocněnec pro archivy někdejší východoněmecké tajné policie Joachim Gauck, bývalý litevský prezident Vytautas Landsbergis nebo bojovník za lidská práva a bývalý čínský politický vězeň Harry Wu, který měl zahajovací projev.
Za řečnický pult se postavil i předseda ODS Mirek Topolánek, podle kterého hrozí české společnosti opět porážka svobody jako v roce 1948, jen hlavní hnací silou demagogie a nenávisti už není komunistická strana. „Opět vše závisí na tom, jestli uneseme odpovědnost za vlastní život. Nebo jestli svěříme svůj osud do rukou těch, kteří tvrdí, že štěstí se dá odhlasovat. Kteří tvrdí, že většina může všechno. Kteří tvrdí, že co je demokratické, je také správné. Kteří tvrdí, že veřejný zájem a kolektivní práva stojí nad zájmem osobním a nad individuální svobodou,“ uvedl Topolánek.
Podle Žáčka nesmí odhalování zločinů skončit
Místopředseda Senátu Jiří Liška (ODS) připomněl, že se 20 let po pádu komunismu podařilo zločiny potrestat jen v několika málo ojedinělých případech. Podle Lišky je to proto, že v postkomunistické společnosti na tom chybí dostatečná dohoda. „Režim velmi obratně pracoval s tím, aby téměř ze všech učinil spoluviníky, aby se každý alespoň nějakým způsobem podílel na jeho chodu,“ uvedl. Mnoho politiků je také spojeno s bývalým režimem, a proto brání spravedlivému vypořádání se s minulostí, podotkl Liška.
Končící ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček ve svém projevu zdůrazňoval, že zkoumání a odhalování komunistických zločinů nesmí skončit a je nutné v tom pokračovat až do odhalení poslední oběti a viníka. Pouze plnění této mise může podle Žáčka pomoci důsledně obnovit vládu práva a rekonstrukci demokratického zřízení.
