Brno – Stížnost zamítnuta, očkování dětí je povinné a může ho i nadále nařizovat ministerstvo zdravotnictví. Takový je nález pléna Ústavního soudu, který rozhodoval o podnětu na zrušení části zákona o ochraně veřejného zdraví. Norma umožňuje ministerstvu vyhláškou stanovit povinné vakcíny. Ty jsou v Česku v současnosti určeny jen dětem a jde o prevenci proti devíti nemocem. Za nedodržení povinnosti očkovat hrozí rodičům pokuta až 10 tisíc korun. Ústavní soudci zároveň vyzvali zákonodárce k zamyšlení nad tím, aby byly vedle sankcí pro odpůrce očkování zavedeny i kompenzace pro ty, kterým povinné očkování způsobí zdravotní komplikace.
Ústavní soudci se problematikou očkování zabývali na základě stížnosti rodičů, kteří po vleklém sporu museli zaplatit každý 4 000 korun za to, že nezajistili očkování dcery takzvanou hexavakcínou. Pokutu loni potvrdil Nejvyšší správní soud (NSS). Ten připustil, že povinné očkování, stejně jako velká část lékařských zákroků, může za jistých okolností vést ke způsobení závažné újmy. Negativní názor na očkování a obava z rizik ale podle NSS nevyvazují rodiče z povinnosti umožnit vakcinaci dětí.
To potvrdil i Ústavní soud, který poukázal na to, že odborníci očkování jako nástroj plošné prevence doporučují. Právo rodiče na nakládání s dítětem není podle soudu absolutní. „Ústavní soud taky vyzval zákonodárce k úvaze nad přijetím právní úpravy odpovědnosti státu za škodu způsobenou jednotlivci povinným očkováním. Stanoví-li totiž stát sankci pro případ odepření povinnosti strpět vakcinaci, musí se zamýšlet i nad situací, při níž eventuálně způsobí výkonem práva očkované osobě újmu na zdraví,“ uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.
Tento apel uvítala i žalující strana. „V západních zemích je běžné, že i v případě, že očkování ani není povinné, ale stát ho doporučuje a hradí, tak pokud nastanou negativní účinky, stát převezme zodpovědnost a zaplatí odškodnění,“ komentovala advokátka z Ligy lidských práv Zuzana Candigliota, která se na ústavní stížnosti podílela.
Pro a proti očkování
Momentálně jsou v Česku povinné jen dětské vakcíny, mnozí rodiče ale potomky očkovat nechtějí. Většinou se obávají možných vedlejších účinků. Běžnou reakcí jsou otoky, horečky a zvracení, někdy ale dětský organismus projeví i vážnější příznaky. Otazníky budí i současný koktejl očkovacích dávek, kdy devítitýdenní kojenec dostane vakcínu proti šesti nemocem, mimo jiné proti tetanu, černému kašli, obrně nebo třeba žloutence typu B. „Pokud vím, tak většina rodičů očkovat chce, ale chtěli by si sami zvolit typ vakcíny. Já bych byla vděčná za větší informovanost a odbornou diskusi,“ říká Alice Kulhánková z občanského sdružení Rozalio, které usiluje o větší informovanost rodičů v oblasti očkování.
Zastánci očkování naopak tvrdí, že i možné negativní účinky vakcíny jsou nesrovnatelně méně škodlivé než návrat k infekčním nemocem. Podle lékařů je důležité udržovat vysokou proočkovanost populace a chránit tak nejen ty, kteří očkování mají, ale i ty, kteří ze zdravotních důvodů nemohou být očkováním chráněni přímo. Vysokou mírou imunity proti vybraným nemocem se daří držet choroby pod kontrolou. I zastánci očkování ale přiznávají, že jde o zátěž organismu a lékař nesmí podcenit zdravotní stav dítěte ani rodiny.
„Není možné stavět odmítání či neodmítání povinného očkování pouze na domněnkách rodičů. Zatím není žádný vědecký důkaz, že by se po očkování objevoval třeba autismus. Vždycky je potřeba rozlišit, jestli je reakce či úmrtí opravdu v souvislosti s očkováním. My jsme tady měli úmrtí kojence časově těsně po očkování, ale ani pitva tuto souvislost neprokázala,“ myslí si vědecký sekretář České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek.
Zákon versus vyhláška
Povinnost očkovat děti nařizuje zákon o ochraně veřejného zdraví, ale upřesňuje ho vyhláška ministerstva zdravotnictví. Za nedodržení této povinnosti hrozí rodičům pokuta až 10 tisíc korun. Tuzemské soudy se očkováním zabývaly už vícekrát. V létě 2010 padl u NSS verdikt, který zpochybnil možnost státu trestat rodiče. Důvodem bylo, že povinná očkování stanovuje pouze ministerská vyhláška, a nikoliv zákon. Šlo o jeden z mála verdiktů, který se postavil na stranu odpůrců očkování.
NSS ale rozhodl v rozporu se svým dřívějším stanoviskem. Rozšířený soudní senát proto v dubnu 2012 názor NSS sjednotil a vyhlášku definitivně uznal jako přípustnou i praktickou. Podle soudu totiž umožňuje pružně reagovat na výskyt infekčních onemocnění i postup vědeckého poznání. Pokuty pro rodiče se tak opět vrátily do hry.
Očkováním se zabýval i Ústavní soud. Ten v roce 2011 došel k názoru, že sankci lze rodičům prominout, ale jen v individuálních a odůvodněných případech - například když očkování prokazatelně odporuje náboženskému přesvědčení rodiny. V takové situaci by měl stát od nátlaku na odpůrce očkování upustit. Jinak ale ústavní soudci potřebnost a ústavnost povinného očkování dětí nezpochybnili.
Do školky i na tábor jen s očkováním
Ústavní soudci připravují na začátek března ještě další nález související s vakcínami. Konkrétně jde o očkování jakožto podmínku pro přijetí do mateřské školy. Ministerstvo zdravotnictví navíc nedávno přišlo s novelou zákona o veřejném zdraví. Sněmovna by se jí mohla zabývat na březnové schůzi. Počítá například se zvýšením pokut pro školy a organizátory dětských táborů za účast neočkovaných dětí. Dětské organizace se proti návrhu bouří: odmítají akceptovat postih, když je za očkování dítěte zodpovědný rodič, potažmo lékař, nikoliv dětská organizace.
Povinné očkování v ČR
Pro děti je v Česku povinné očkování tzv. hexavakcínou, která pokrývá záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, žloutenku typu B a onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae typu B (způsobuje těžké infekce dýchacích cest). Dostávají ji kojenci od devíti týdnů věku. Standardní očkovací schéma zahrnuje tři dávky a jednu posilovací. Kombinovaná vakcína proti šesti chorobám se dostala do očkovacího kalendáře v roce 2007 a každý rok je s ní očkováno zhruba 400 tisíc dětí.
Další povinná vakcína chrání před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi, děti se jí očkují od 15. měsíce. Výjimku z povinnosti mají děti s prokázanou imunitou proti dané infekci nebo se stavem, který brání podání očkovací látky. Naopak povinnost očkování navíc, a to proti tuberkulóze, mají od 4. dne do 6. týdne po narození rizikové děti s indikací.
