Brno - Řidič může dostat pokutu za parkování na chodníku jen, pokud mu úřady jednoznačně prokáží, že jde o chodník. Vyplývá to z nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu, na který upozornila mluvčí soudu Sylva Dostálová.
Podle soudu není pojem chodník nikde v zákonech přesně definován. A zřejmě je to i správně, míní soudce Vojtěch Šimíček. Vždy totiž hrozí na straně jedné přílišná obecnost pojmů, která potřebám praxe není příliš nápomocná, „anebo na straně druhé tak konkrétní vymezení, že v konečném důsledku nechtěně vyloučí i případy, které by svojí povahou pod tuto definici určitě spadat měly,“ uvedl.
NSS se zabýval konkrétním případem muže, který dostal od libereckého magistrátu pokutu 1500 korun za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích. Podle soudu ale radnice nedostatečně prokázala, že místo, kde muž parkoval, se dá považovat za chodník, jak naznala policie. Měly předložit rozhodnutí, podle kterého byla plocha určena jako chodník.
V libereckém případu se totiž následně ukázalo, že plocha, kde muž parkoval, je podle výpisu z katastru nemovitostí využívána jako společný dvůr, nikoliv jako komunikace.
„Správní úřady toliko tvrdily, že předmětný pozemek je určen k pěší chůzi, nicméně ze správního řízení nevyplynulo, že by právě tato část pozemku byla příslušným orgánem výslovně určena jako chodník, byť tak samozřejmě stavebně a technicky sloužit mohla,“ poznamenal Šimíček. Proto je podle něj v tomto konkrétním případě sporné, zda muž skutečně zaparkoval na chodníku, a proto ho nelze pokutovat.
