Praha - Každoročně se na náměstích českých měst v adventním čase rozsvítí vánoční stromy, pod nimiž se konají charitativní sbírky pro potřebné děti. Lidé tak příspěvkem do kasičky či dárkem pro děti z dětských domovů pokračují v tradici, kterou v roce 1924 založil v Brně básník a spisovatel, autor Lišky Bystroušky Rudolf Těsnohlídek. Na myšlenku pomoci opuštěným dětem ho přivedla historie, kterou zažil pět let před tím, když 22. prosince 1919 v lese u Bílovic nad Svitavou s přáteli zachránil odložené, téměř zmrzlé batole. Těsnohlídek si tehdy s malířem Františkem Koudelkou a Josefem Tesařem vyšli do lesa pro vánoční stromek.
Opuštěnou 17měsíční holčičku našli v místech poblíž dnešní Myslivny lišky Bystroušky mezi kořeny smrku. Matku Lidušky, jak děvčátko pojmenovali, četníci zakrátko vypátrali. Byla jí pětadvacetiletá služka Marie Kosourová z Netína, otcem byl ruský zajatec z první světové války.
Svobodná matka s dítětem nikde nemohla získat službu a bída ji nakonec dohnala k zoufalému činu. Za opuštění dítěte byla odsouzena k pěti letům těžkého žaláře. Příběh se smutným začátkem měl ale dobrý konec. Holčičku vychovala brněnská rodina Polákových a Liduška se později provdala za středoškolského profesora do Prahy. Zemřela v roce 1997 v 78 letech. Místo v lese, kde se podruhé narodila, připomíná skromný památník.
Zvyk stavění stromů na náměstí o Vánocích pochází z Kodaně
Otřesná událost vedla spisovatele Těsnohlídka k hlubšímu zájmu o osudy opuštěných dětí a myšlence zbudovat pro ně domov. Inspiroval ho kodaňský zvyk stavět o Vánocích na náměstí strom, u kterého se vybíralo pro potřebné. Nápad uskutečnit také v Brně podobnou charitativní sbírku nakonec prosadil v roce 1924. Šestého prosince 1924 byl tak v bílovických lesích pokácen první československý vánoční strom a převezen do Brna. Na náměstí Svobody byl pak slavnostně rozsvícen 13. prosince za účasti významných brněnských osobností. Potřebné finance na domov pro opuštěné děti se scházely pomalu. Až po čtyřech letech sbírek byl 8. prosince 1928 položen základní kámen brněnského domova Dagmar. Dětem se jeho brány otevřely o rok později.
Konec spisovatelova života byl tragický
Iniciátor akce Rudolf Těsnohlídek se však naplnění svého snu nedožil. Tragicky zemřel 12. ledna 1928 v nedožitých 46 letech. Zastřelil se v milovaném kraji, vzdušnou čarou jen kousek od místa, kde sám jeden lidský život zachránil. Poselství jeho vánočního stromu republiky, jak jej sám nazval, zůstalo ale živé až do dnešních dnů.
Tradice se přes různé útrapy těší oblibě dodnes
Tradici masarykovské republiky přetrhla německá okupace v roce 1939. Obnovila se znovu po válce a peníze vybrané pod stromy pomáhaly válečným sirotkům. Za komunistického režimu se sice někdy stromy stavěly, ale s jinou „ideovou náplní“. Stromy republiky s kasičkami vrátil na pár let uvolněný rok 1968. Vybíralo se na dětské vesničky SOS, které se tehdy začaly stavět.
Od 80. let ozdobené stromy na náměstích umocňovaly atmosféru Vánoc už pravidelně a po listopadu 1989 se naplno obnovilo i charitativní poslání. V poslední době ale jako by se města předháněla, kdo bude mít strom nejkrásnější a nejvyšší. O tom, že nejvyšší nemusí být nejlepší, se v roce 2003 přesvědčila tragicky Praha, když se více než pětadvacetimetrový smrk Karel na Staroměstském náměstí za vichřice zřítil a zranil pět lidí.
