V Dole Turów se bude těžit uhlí do roku 2044. Rozhodla tak polská vláda a informaci potvrdilo české ministerstvo životního prostředí. Ekologické organizace před prodloužením těžby varovaly. Tvrdí, že vychází z nesprávného posouzení dopadů těžby na životní prostředí v Česku, Polsku i Německu.
„Podle našich informací Polsko rozhodnutím ministra klimatu a životního prostředí ze 17. února 2023 povolilo prodloužení těžby do roku 2044. Ekologické nevládní organizace již údajně byly informovány i o tom, že mohou proti tomuto rozhodnutí použít opravný prostředek,“ uvedla mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková.
Důl, respektive těžba v něm, byl předmětem přeshraničního sporu. Z českého příhraničí zní stížnosti, že kvůli těžbě bezprostředně za hranicemi mizí podzemní voda. Polsko naopak hodnotí vliv dolu na odtok vody z českého území jako zanedbatelný. V mezivládní dohodě, která spor na oficiální úrovni ukončila, figuruje podzemní bariéra, vyhodnocení jejího přínosu jsou však rovněž odlišná.
Greenpeace: Smlouva kryje ničení životního prostředí
Představitelé ekologických organizací ve společném prohlášení uvedli, že se nynější polské rozhodnutí prodloužit těžbu do roku 2044 opírá o nesprávné posouzení dopadů těžby na životní prostředí. Polsko podle nich argumentuje atraktivními pracovními místy a zlepšením makroekonomických ukazatelů.
„Pokračováním těžby ničí životní prostředí a porušuje evropské právo. Smlouva s Českou republikou toto jednání kryje. Česká vláda prodala zájmy svých občanů a životního prostředí za miliardu korun. Voda z českého území přitom mizí dál. Bohužel nevíme jak moc, protože vláda nepochopitelně data o podzemní vodě tají. Doufáme, že Evropská komise na základě naší stížnosti bude jednat a zastane se nejen životního prostředí, ale také místních obyvatel,“ uvedla Nikol Krejčová z Greenpeace ČR.
Že je posouzení vlivu na životní prostředí chybné, je přesvědčena i radnice německého příhraničního města Žitava, která podala na Polsko kvůli Turówu žalobu. V ní mimo jiné uvádí, že polská strana nezohlednila poklesy půdy a úbytek podzemní vody v Žitavě. „Existují pravidla, která je třeba dodržovat. Jedním z nich je, že se neškodí sousedovi,“ řekl loni na podzim starosta Thomas Zenker v rozhovoru pro Radio Lausitz.
Polsko naopak již nečelí žalobě, kterou původně podalo Česko k Soudnímu dvoru Evropské unie. Její stažení bylo jednou z podmínek dohody s Varšavou. Ta vyplatila Česku jako náhradu za škody způsobené těžbou 45 milionů eur (přes miliardu korun). Podle ekologických organizací ale smlouva nechrání české občany před ztrátou vody.
